V Amsterdamu mu bylo jasně sděleno, že pokud odjede do Prahy, nezahraje si v lize. Ajax přitom bojuje o účast v Lize mistrů, to může být pro Galáska životní šance. S těžkým srdcem proto ignoroval Chovancovu pozvánku, ačkoliv na ni dva roky čekal.
Galásek je dalším českým fotbalistou, jenž řešil složité dilema: klub, nebo reprezentace? Do národního týmu se hráči většinou hrnou. V opozici ale stojí zájmy klubů, které je živí. Ty jsou povinny uvolňovat fotbalisty na osm zápasů, občas ale i tenhle počet plní s nechutí. Buď hráče nutně potřebují, nebo mají obavy, že se jim v reprezentaci zraní.
V Hamburku vrčeli, když se jim ze zápasu Česka na Maltě vrátil bek Milan Fukal s poškozeným kotníkem. Pavel Kuka si před třemi lety zkomplikoval pozici v Kaiserslauternu, když dal přednost reprezentaci na turnaji FIFA v Rijádu. Vypadl v klubu ze sestavy a za půl roku z něho odešel.
Chovanec už prokázal, že rozpolcenosti hráčů rozumí, sám ji před lety jako hráč Eindhovenu také zažil. Když se na začátku letošní sezony pral Tomáš Řepka o přízeň tureckého kouče Terima ve Fiorentině, ze svého výběru ho kouč vynechal.
"Stačilo Chovancovi zavolat a on to vzal, nedělal kolem toho zbytečné řeči," vzpomíná Řepka. "Galáska chápu, a jestli si to i on takhle na rovinu s Chovancem vyříkal, neměl by to být žádný problém." Momentální nechuť reprezentovat se někdy maskuje výmluvou.
Před srpnovou přípravou proti Slovinsku se Chovancovi z různých důvodů omluvilo jedenáct fotbalistů. Vymýšleli si různé bolístky, nikdo neprohlásil, že se mu zápas nehodí. "Galáskův přístup se mi zdá poctivější," říká Řepka.
Chovanec se ve čtvrtek nevyjádřil, zda za Galáska povolá náhradníka.
