Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bronz? Úspěch i zklamání, vzpomíná Gajdůšek na fotbalové ME 1980

Za časů Miroslava Gajdůška měli českoslovenští fotbalisté zakázáno měnit se soupeři dresy. Bývalý úspěšný reprezentant dostal trikot ke svým šedesátinám. | foto: Petr Fojtík, MF DNES

12 2016
Zlatý Bělehrad 1976 mu kvůli zlomené noze utekl, bronz z následujícího Eura byl pro Miroslava Gajdůška malou útěchou. „Třetí místo se pořád bralo jako úspěch, ale Bělehradu se to nepřiblížilo,“ vzpomíná na italský šampionát Gajdůšek, bývalé vynikající levé křídlo.

„Základ týmu tvořili kluci ze 76, ale už nehráli Dobiáš, Pivarník, Ondruš, Viktor,“ říká dnes 64letý chlapík žijící v Otrokovicích.

Mistrovství v Itálii se hrálo poprvé s osmi účastníky. Jakou měl turnaj odezvu?
Atmosféra byla komornější, zápasy ve skupině jsme hráli na Olympijském stadionu v Římě a chodilo na ně pár tisíc lidí. Návštěvy se zvedly až v zápasech o medaile.

A publicita Eura byla jaká?
Nebyl to takový blázinec jako teď. Dříve to bylo v poklidu. Teď se z toho dělá megaakce, je to hodně o penězích.

Zápas o bronz jste vyhráli 9:8 na penalty. O tom, jestli brankář Netolička tu rozhodující Collovatimu chytil, se doteď vedou spory. Jak jste to vnímali?
My hráči jsme to pořádně neviděli, ale Netolička tvrdil, že to chytil na lajně. Stál tam rozhodčí, snad to viděl správně. A když Barmoš proměnil devátou penaltu, tak se hned radoval. Z toho jsme poznali, že Collovati gól nedal.

Vy jste kopal v sedmé sérii. Věřil jste si?
První pětka byla dopředu určená. Nakonec museli skoro všichni. Věřil jsem, že proměním.

Nakonec to byl váš poslední duel za národní tým. Tušil jste to tehdy?
To jsem nevěděl. Tenkrát jsem odešel z Dukly do Vítkovic. Duklu začal trénovat Láďa Novák a na mém místě upřednostňoval Tomáše Kříže. Nechtěl jsem sedět, tak jsem šel pryč. Měl jsem vydržet. Třeba bych si pak zahrál ještě na mistrovství světa ve Španělsku.

Co jste tehdy dostali za bronz?
Přijal nás šéf ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy a sportu) Himl a dali nám pět nebo deset tisíc korun. Už ani nevím. Proti Bělehradu se to ale nedá srovnat. Tam byla odměna snad 80 tisíc korun. Trenér Ježek se bil, abychom ji dostali i my, co jsme do Bělehradu kvůli zranění nejeli. Ale Himl to zatrhl. Po letech jsme dostali duplikát zlaté medaile.

Nezávidíte trochu současným fotbalistům finanční možnosti?
I těch 80 tisíc za Bělehrad je nic proti dnešku, i když někteří pořád vykládají, že to byly peníze. Je jiná doba. Ale je pravda, že jsme fotbal hrávali více srdíčkem. Hodně hráčů bere současné vymoženosti samozřejmě. My jsme je neměli. Mohli jsme jít hrát do zahraničí, až když jsme měli 32 let a odkopali 45 utkání za národní tým. Já se dostal ven až ve 34. Byl jsem starší, už jsem si nemohl vybírat. Šel jsem do Rakouska do Stockerau, kde jsme vykopali druhou ligu.

Měl jste v roce 1976 chuť sledovat Euro, kde byste určitě hrál?
Díval jsem se, odehrál jsem kvalifikaci. V záloze jsme nastupovali s Knappem a Bičovským. A shodou okolností jsme do Bělehradu nejeli ani jeden. Já měl zlomenou nohu, Bičovský záda, Knapp koleno.

Jak se vám to stalo?
Přesně si to nevybavuju. Buď to bylo v přátelském zápase Dukly s Ghanou, nebo mi na tréninku přilehl nohu brankář Viktor. Nestihl jsem se dát dohromady. Tak rychlé léčení jako teď nebývalo.

Když Zdeněk Nehoda vzpomíná na svoje střelecké úspěchy, nikdy neopomene zmínit vás. V čem byla vaše největší síla?
Perfektně jsme se znali. Hráli jsme spolu od dorostu, jako mladí jsme vyhráli mistrovství Evropy do 23 let. Byl o rok mladší, na vojnu do Dukly přišel rok po mně a od té doby jsme válčili spolu. Byli jsme Moraváci, já z Otrokovic, on z Hulína. Spolu jsme jezdili vlakem. Hrával jsem levé křídlo a Zdeněk středního útočníka. Vždycky jsem utekl a dával jsem balon pod sebe. Říkali, že na polovičku gólů, co dal Nehoda, jsem mu nahrál. Vykládali, že kdybych více střílel, mohl jsem jich dát třeba i více než on. Ale tak to neberu, každý měl svoji roli.

Jak se vám líbí současný fotbal?
Je úplně jiný. Dnes je to více o běhání, rychlejší, my jsme hráli techničtější fotbal. Někdo říká, že byl chodící fotbal. Jenže teď polovička hráčů z první ligy neumí zastavit balon. To za nás neexistovalo. Někteří reprezentanti by za Duklu našich časů ani nemohli hrát.

Těšíte se na letošní Euro?
To je jasné. Na všechny zápasy – je mi jedno jestli hraje Portugalsko, nebo Francie. Pokud nebudu v práci, chci se dívat. Chodím hlídat do jedné firmy, mívám ranní nebo noční, pak mám dva dny volna.

Co říkáte na rozšíření účastníků na 24 týmů?
Je to lepší než za nás. V Itálii jsme hned po skupině hráli o třetí místo. Do osmifinále můžou postoupit i týmy ze třetího místa, více jich má šanci na medaile.

Jak vidíte český tým?
Generálka jim nevyšla, ale to nic neznamená. Věřím, že Pavel Vrba s týmem něco udělá. Je dost zkušený trenér, aby se mu to povedlo. Pamatuju si ho z Přerova. Když jsem tam končil, tak začínal jako nadějný dorostenec.

Proč jste vlastně nezůstal u fotbalu?
Chvíli jsem trénoval v Přerově. Nenaplňovalo mě to. Mluvili do toho rodiče kluků, kteří dávali do klubu peníze. Nelíbilo se jim tohle, pak něco jiného, ale to je dodneška.

Autor:
Témata: Zlínský kraj




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze