Premiéra vítězná, musíte být šťastný.
Jsem velice spokojený. Moc jsem si přál v prvním zápase vyhrát. Povedlo se, i když nás potkalo štěstí. Vypadalo to na nula nula.
Ve 49. minutě jste skluzem zabránil jasné šanci Sparty, odkopl jste míč před volným Junem. Poděkovali vám spoluhráči?
Nikdo mi děkovat nemusí, to je moje povinnost, jen jeden z obranných zákroků. Jsem ale rád, že jsem té šanci zabránil. Od Zbončáka jsem přihrávku nečekal, ale pevně jsem v ní doufal. Jun si totiž ostře volal a tak jsem vytušil, že na něj míč půjde. Kdyby Zbončák střílel, mohlo to skončit jinak.
Nastoupil jste v obraně, Leitner v záloze. Byl jste rád?
I když jsem v záloze něco odehrál, cítím se lépe vzadu.
Ve druhém poločase se hra přiostřila. Proč?
Šlo se hodně do těla, tvrdě do balonu. Diváci z toho, myslím, měli dobrý pocit. To k fotbalu patří - kdo by takhle nehrál, neměl by na hřišti co dělat.
Během zápasu jste fauloval snad jen dvakrát...
Je mi přisuzováno, že hraju brutálně. Ale já si nepamatuju, když se podívám do mých statistik v české lize, že bych nějak často stál za žluté karty. Jestli jsem za těch sedm let scházel jednou, tak to bylo moc. Jednou jsem měl incident na červenou kartu, ale za nesportovní chování. Nejsem brutální hráč, jdu do soubojů sice ostře, ale vždy čelem. To jste mohli vidět. Zezadu jsem nikdy nikoho nepřetáhl. Tedy mimo jedné situace, která se neustále komentuje.
Na vaší straně se pohyboval reprezentant Karel Poborský. Jak se vám na něj hrálo?
Moc jsem se s ním nepotkal. Spíš jsem se zatahoval víc do středu obrany, což vyplývalo ze hry. Když už jsme na sebe narazili, měl jsem za úkol zabránit centrům. Omezit je na minimum. To jsme splnili. Karel těch úniků, kterými je známý, moc neměl.
V jakém stavu jste po návratu z Německa našel českou ligu?
Fotbal je tu rychlý, důrazný. Výbornou kvalitu jsem ostatně čekal. Už v létě, kdy jsme v Teplicích vypadli z Intertota s Kaisersluternem, jsem poznal, že mezi oběma soutěžemi není viditelný rozdíl.
