Gabriel se právě vyráchal v bazénu. Bylo půl desáté večer, sotva za sebou táhl nohy a myslel jen na postel. Sedl do auta a zmizel deset kilometrů za městem. Bydlí opačným směrem od stadionu než jeho spoluhráč Vratislav Lokvenc. "Vybral jsem si místo, kde mi to sedí. S manželkou žijeme v domku na kraji lesa, milujeme přírodu a procházky s naším kokršpanělem." Těch si užíval bohatě, zato fotbalovým bitvám přihlížel jen z tribuny.
V létě přestoupil ze Sparty a hýřil plány, jak se porve o místo v německém velkoklubu, kde český fotbal proslavili Kadlec s Kukou. Jenže ho zastavilo zranění. Zpočátku to vypadalo nevinně. Bolesti v patě se snažil nevnímat. "Ve Spartě bych na pár dnů vysadil a dal se do pořádku. Ale v Kaiserslauternu jsem byl nový a nutilo mě to přemáhat se." Když 27. července nastoupil v Německém poháru proti Mnichovu 1860, musel po čtvrthodině z hřiště pryč. Už nevydržel. To byl do včerejška poslední zápas.
Od té doby střídavě trénoval a odpočíval. Bolesti se vracely a nikdo netušil proč. Marně běhal po doktorech. Až později se ukázalo, že mu vadil nový druh kopaček. Kvůli nim se mu objevil výrůstek na patě. Začátkem října musel na operaci.
Sedmadvacetiletý Gabriel se měl stát posilou Kaiserslauternu, ale dodnes nehrál ani minutu v bundeslize. Ztracený půlrok.
"Já to tak neberu," tvrdí razantní obránce. "Naopak mám lepší postavení v mužstvu než po příchodu. Poznal jsem spoluhráče a slušně už zvládnu řeč." Postupně se uklidňuje i nálada v klubu po odvolání trenéra Rehhagela, jehož nahradil slavný německý internacionál Brehme. Mužstvo se už pohybuje na pohárových příčkách.
Posledních deset dní Gabriel jede znovu naplno, trénuje jako ďábel. "Jsem urvaný, nohy běhají jedním tempem. Měl bych zvolnit, ale mně to nedá. Chci být zdravý a brzy hrát." Kdy to bude? Tohle je první otázka, kterou mu kladou němečtí novináři. Sám neví. Teď musí bojovat o místo s polským reprezentantem Klosem. Má šanci? "To se uvidí. Klos je pravonohý hráč, já kopu levou," vidí určitou výhodu na místě levého předstopera.
