Pro první ligu ho vychoval Jablonec, ale největší pozornost na sebe upoutal coby sparťanský střelec důležitých gólů v Lize mistrů. Z Letné v létě 2000 přestoupil do Hamburku, poté hrál v Mönchengladbachu, opět za Jablonec a poslední tři roky byl jeho zaměstnavatelem Kapfenberg.
Minulou sobotu navlékl znovu sparťanský dres, když se představil v exhibici bývalých ligových hráčů Sparta - Slavia.
"Ozvali se mi pan Berger s Bartoněm, kteří sparťanskou starou gardu vedou, že už za sebou mám pětatřicítku, což je věkový limit pro tahle mužstva, tak jestli prý mám zájem," přibližuje Fukal, jak se dostal do mužstva, v němž hráli Vladimír Táborský, Josef Pešice, Jan Berger a další nezapomenutelní sparťané.
Jenže Fukal se v šestatřiceti ještě zdaleka nechce věnovat jen zápasům staré gardy.
"Samozřejmě mi to sobotní pozvání mezi legendy udělalo radost, ale pořád ještě se cítím na naši první ligu," říká. "Už chci zůstat doma, sítě rozhozené mám a během čtrnácti dnů bych měl být moudřejší."
Fukal se stal volným hráčem, na fotbalovém trhu je tudíž k mání zadarmo.
"V Kapfenbergu, s nímž jsem se v rakouské první lize celkem v pohodě zachránili, mi skončila smlouva. Byl jsem tam tři roky, vybudoval jsem si v mužstvu dobrou pozici, poslední dva roky jsem nosil kapitánskou pásku. Chtěli, abych pokračoval, jenže za podmínek, které mi nabízeli, to už opravdu nešlo."
Milan FukalNarozen: 16. května 1975 Začátky: s fotbalem začínal v Kokoníně u Jablonce, poté pět let v mlážnických týmech v Jabloci, na vojně v Karlových Varech, poté krátké štace v Mělníku, Českém Brodu, Děčíně, a druholigových Bohemians 1905 |
Poté fotbalista, který hrál v Kapfenbergu defenzivního záložníka, vysvětluje, proč rakouské angažmá ukončil.
"Vůbec jsem neměl nějaké přehnané požadavky, ale klub je už delší dobu v katastrofální finanční situaci, takže se musí uskrovňovat i hráči, kterým se snižují platy. Já klubovému vedení vyšel vstříc už loni v létě a šel jsem s platem o čtyřicet procent dolů. Jenže teď to mělo být znovu čtyřicet procent, což už by se mi nevyplatilo," pokračuje.
V Kapfenbergu byl sám, doma v Jablonci měl manželku Veroniku, desetiletou dceru Karolinu, pětiletou Rozálii a před čtyřmi měsíci k nim přibyla Viktorie.
"Domů jsem jezdil tak jednou za měsíc, skoro šest set kilometrů jedna cesta, takže v mém rozhodnutí hrály velkou roli i ty moje čtyři holky. A už jsem se smířil s tím, že malého fotbalistu vychovávat nebudu, pokus o kluka už nebude," směje se Fukal.
Manažera sice nemá, ale to mu nevadí.
"Myslím, že v těchhle letech už fotbalista manažera nepotřebuje, kontaktů mám dost, řada mých někdejších spoluhráčů a známých dělá trenéry a asistenty, tak věřím, že se něco naskytne. Jak už jsem říkal, sítě jsem rozhodil, ale v téhle chvíli nic konkrétního nemám."
Bydlí v Jablonci, ale angažmá v bronzovém týmu posledního ligového ročníku vylučuje.
"Jablonec to určitě nebude. Na jaře před třemi lety jsem tam moc nehrál. Podzim předtím jsem ve všech šestnácti zápasech nastoupil v základní sestavě, ale pak se to na jaře otočilo, V základu jsem byl jen jednou, většinou jsem střídal, nebo jsem nebyl ani na lavičce. Trenér Komňacký prostě začal mít o základní sestavě jiné představy. Jenže já chtěl hrát, takže jsem byl rád, že mi v Jablonci sehnali ten Kapfenberg."
V rakouské lize prý udělal dobrou zkušenost.
"Když ji mám srovnat s tou naší, řekl bych, že rakouská dá člověku víc. Alespoň tím, že tam je mnohem víc zápasů s hodně kvalitními soupeři. Liga se hraje čtyřkolově, takže stojíte čtyřikrát proti mistrovskému Sturmu Graz, proti silnému Salcburku, stejně tak proti dobrým vídeňským mužstvům Austrii a Rapidu. Což je znamenitá fotbalová škola," říká.
"A s postem defenzivního záložníka jsem byl spokojený. Člověk je na tomhle místě často u míče, což mi samozřejmě vyhovovalo."
Když má říci, na jaké angažmá vzpomíná nejraději, zapřemýšlí a nijak se neukvapuje.
"Na takovou otázku je strašně těžké odpovědět. Já vzpomínám s dobrými pocity na každý klub, kterým jsem prošel. Pravda ale je, že jedině ve Spartě jsem si zahrál Ligu mistrů a dal jsem v ní i důležité góly. Vyhrát v téhle soutěži základní skupinu a postoupit do osmifinálové, jak se to tenkrát v ročníku 1999/2000 hrálo, na to se prostě zapomenout nedá," uzavírá Fukal.
