Na krku máte kříž a občas na něj sáhnete. Dostanete se někdy do kostela?
Chodím si tam zameditovat s rodiči. Jsou už oba mrtví, ale já to umím. Občas mi sice neproběhne tělem ten náboj, a to si pak říkám, že asi spinkaj nebo jsou zrovna někde zaměstnaní, ale třeba před mým prvním zápasem ve Spartě jsem je naštěstí cítil.
Tohle mi vysvětlete.
O den dřív jsem jel ke svatému Antonínovi, vešel do kostela a viděl ten šrumec, plno turistů, tam se nedalo soustředit! Neměl jsem ani kde zapálit svíčku. Tak jsem jel do chrámu svatého Víta, kde to bylo jako v poledne na Václaváku - říkal jsem si, to není možný! Proto jsem se ještě v den zápasu zeptal vedoucího Sparty: "Prosím tě, je tady někde kostelíček?" A on: "Jo, na Strossmayeráku, zajedeme tam."
A s rodiči jste se spojil?
Nejen to. Nejdřív jsem zapálil svíčky, aby věděli, že jsem s nimi, ale pozor - vedle mě stál pán, sedmdesát let, já ho v životě neviděl, a ten mě čapnul jako malýho kluka: "Pane Straka, ježišikriste, my vás máme tak rádi, to je skvělý, že jste tady!"
Sparťan veterán.
Jo. Mně málem vtryskly slzy do očí. Najednou si říkáte, proč tady ten člověk je? Vždyť tu mohl být o pět minut dřív nebo později... A pak, díky rodičům i díky němu, přišlo uspokojení. První poločas jsem z kluků cítil, jakou mají vůli, i když jsou rozháraní, ale já byl vnitřně totálně spokojenej! Jenom jsem o půli v kabině říkal: "Kluci, klid, čekejte na chybu..." A nakonec to přišlo, oni to dokázali. To pak vemete tenhle křížek a dáte mu pusu, která je pro rodiče (obřadně líbá svůj přívěšek). Protože oni mi dali sílu, abych jako trenér odevzdal pro ty kluky všechno.
To auto měl Gott. A já
V posledním socialistickém desetiletí jste byl oporou Sparty. Nepovažovali vás - věřícího člověka - spoluhráči za exota?
Tenkrát víru nešlo dávat moc najevo, to byste už byl totálně ušmiknutej. I takhle jsem měl problémy třeba s tím, jak jsem se západně, výstředně oblíkal.
Takže pověst manekýna se s vámi táhne už dvacet let?
A to si představte, že jsem vždycky byl strašnej bordelář. Ale najednou jsem se dostal z Dukly Tachov do Prahy a tam starší spoluhráči nosili tuzexové zboží. To jsem hltal. A hned na první zájezd jsme jeli do Belgie na turnaj, kde jsem se stal Alenkou v říši divů. Nasál jsem ten hranolkovej smrad, kterej byl tak super! a říkal si, boha! A první, co jsem si tam koupil, byl časopis o celebritách. Nevím proč, neuměl jsem říct ani bahnhof, ale koukal jsem na ty krásný lidi, na to oblečení, a to mě tenkrát nakoplo. Taky jsem tak jednou chtěl vypadat. A když jsem si potom odněkud přivezl parfém, tak si všichni mysleli, že jsem navoněná děvka. Přisahám bohu. A já říkám, vyližte mi, mně se to líbí. Proto jsem vadil spoustě lidem, že prý si hraju na primadonu.
Mimochodem, jak si vybíráte oblečení dnes?
Oblíká mě manželka. Ono se správně říká, že frajer vypadá podle toho, jaká je jeho ženská. Absolutní pravda! Ona jede do Anglie a přiveze mi kravatu, tak na ni pochybovačně koukám, ale ona mi k tomu dá doplňky a já říkám: "To je úplně super, jak jsi na to přišla?" A ona, "Fandíku, ty můj koloušku, nech to na mě..."
Řekněte mi pravdu - šmelil jste kdysi jako hráč, abyste si na Západě přivydělal?
Spíš jsem pomáhal klukům, lámanou angličtinou jim domlouval, aby něco prodali. Když jsme jeli do Švédska, brali jsme nějaký sekt nebo vodku, tam se to za prohibice dalo zpeněžit. A do Ameriky tahali někteří kluci třeba celé tašky skla.
Vy naznačujete, že jste byl výstřední a míval problémy, ale na druhou stranu jste přece byl na Spartě předsedou Socialistického svazu mládeže.
To nikdy nefungovalo, jenom jsme se tak scházeli na pivčo nebo do kina a tím to haslo. Cítili jsme, že tenhle režim nechceme, vždyť jsme jezdili hrát ven. Já pořád přemýšlel, jestli na Západě nezůstat, a jednou jsem už byl na hraně, stál v Belgii vedle autobusu a říkal si, jestli nepopadnout tašky a... Vždyť mě přemlouvali lidi z Francie, Holandska, že tam budu opora a že se o mě postaraj. Ale nebylo tam ještě úplné přesvědčení a neuměl jsem řeč. Tak jsem čekal na třicátiny, po kterých budu moct odejít legálně. A to se stalo až v osmaosmdesátém.
To už jste mohl odejít do Německa bez nervů?
Vůbec ne. Manželka čekala děcko, Terezku, a my bydleli mezi komáry v kancelářích na tenisových kurtech, protože už mi Sparta nechtěla dát byt. Na ústředním výboru sportu řekli, že stejně půjdu pryč, tak proč bych potřeboval byt? "Pro nás už jste nezajímavej, soudruhu..."
A měli pravdu, šel jste pryč.
Jenže jsem ještě neměl podepsanou žádnou smlouvu a odjížděl do Německa jenom na zkoušku. Oni tam na mě nejdřív koukali přes prsty, jako bych neměl v kapse čtyři československé tituly. Ale narazili. Narazili na Franze! Vlítnul jsem na hřiště, a během deseti minut řekli, abych přestal. Hned mi dali k podepsání mnohem lepší smlouvu, než navrhovali původně. A Mercedes k tomu.
Pokud vím, tak si fotbalisté na luxusních autech odjakživa zakládali.
Kolem toho meďoura sto devadesátky bylo hned pozdvižení, protože já s ním ještě musel přijet na finále Československého poháru. Takové auto tady měl jenom Gott a já, a všichni se z toho mohli zbláznit: "Je to možný, tohleto?" Vyhráli jsme pohár a ještě v noci jsme se s manželkou spakovali. Z televize hráli ve dvanáct nula nula hymnu, aby se všichni probudili nebo nevím proč, a my vyrazili na Rozvadov.
Dodnes platí, že chtějí hráči šokovat značkou auta?
Bylo to jak za totality - což jsem si uvědomil, když jsem se na svůj první sparťanský trénink dokodrcal mezi zaparkované káry starších hráčů svou stodvacítkou - tak i dneska. Vždyť kvůli čemu se honíme? Přiznejme si to, abychom měli dobrou babu, auto, barák... To je základ. Vždyť jste před chvílí viděli na parkovišti útočníka Štajnera, jak nastupuje do Rudolfa. On tak říká tomu svému poršánu.
Nic se asi nemění ani na tom, že se kolem dobrých fotbalistů točí všelijaká děvčata a doufají, že někoho klofnou.
Samozřejmě, už když jsem hrával za Spartu, tak se holky točily. Občas si vzpomenu, jak jsme si zašli na diskotéku a jak se jich na nás lepilo neskutečné množství.
Stává se, že osudová žena zničí fotbalistovi kariéru?
Když si hráč bere holku, tak je důležité, aby měla aspoň představu, co fotbal vůbec je. Musí pochopit, co to obnáší třeba v sexuální oblasti.
A co to vlastně obnáší?
Podívejte, asi pro žádného fotbalistu, který maká, není sex nejdůležitější. Protože on si tu energii vybije jinde. Třeba já, když jsem hodně trénoval, jsem neměl na sex pomyšlení. A když tohleto ženská nechce pochopit, tak je problém. Anebo - mladé manželky fotbalistů by zašly na diskotéku, ale ten jejich chlap tam prostě nemůže být do dvou ráno. A teď jde o to, aby mu žena nevyčítala: "Zase ten tvůj fotbal, to kvůli němu nikam nemůžeme jít..."
Fotbal je tu fraška
Trenéřina je riskantní povolání. Vzpomínáte třeba, jak roku 1985 zemřel vynervovaný trenér Skotska Jock Stein po utkání s Walesem? A tak se ptám - o vás manželka nemá strach?
Každé povolání je nebezpečné. Když sedíte osm hodin denně v kanceláři, hulí se tam, jste ve stresu, nepohybujete se, tak je to stejné riziko. To já jsem každý den na vzduchu. Ano, pod tlakem, ale co... Kdyby to se mnou seklo, tak aspoň budou lidi vzpomínat, jakej jsem byl.
Takže manželka nikdy neříká "klídek, Franzi"?
Ona mi říká koloušku anebo králíčku. A já jí říkám Bobíčku, ty moje zlatíčko. Vždyť ji mám rád, ona je můj život. A ví, že adrenalin potřebuju a že bych spíš umřel, kdybych ho neměl.
V Teplicích vzpomínají, jak jste po zápasech klubu, který jste tam vedl, chodíval se psem třeba sedm hodin zahradou zámku. Tohle je u trenérů běžné?
(Straka jihne:) Pro mě bylo děsné, že jsem tu dobrmanku ztratil. Měla nádor a umřela mi v náručí. Oba jsme s mojí paní brečeli, a ona pak četla inzerát, že v Teplicích prodávají ridgebacky. Jednoho si jela půjčit, takovýho hnědýho, nádhernýho punťu, co se klepal strachy, a tak jsem jí hned řekl, "žádný půjčení, jeď, vem si deset litrů, dej jim to a nazdar". Takže máme osmiměsíční závislačku Sárinku, a když se na mě dívá těma kukadlama... Jak říkám, možná jsem blázen, ale po fotbale nedokážu usnout hned a pes mě uklidňuje.
Nenahrazuje vám někdy právě společnost zvířete chybějící rodinu? Manželka s dcerou přece stále bydlí v německém Kolíně.
I když máme babičku, která může kdykoli sednout do letadla a postarat se o dceru, tak jsem nespokojený. Právě Terezka mi chybí, my jsme si ji na rozdíl od spousty jiných manželství vymodlili. A jestli ve Spartě zůstanu, tak už si zařídím, aby tentokrát celá rodina přijela za mnou.
Ale dceři by se možná stěhovat nechtělo.
Miluje Prahu. Ono se sice řekne Německo, ale kdo tam žil, tak potvrdí, že jsou tam lidi strašně studení. To my jsme národ srdečný, i když zároveň dost brutální.
Brutální?
Když jsem se vrátil po letech z Německa a lidi mi byli schopní nadávat do fašistů... Ano, možná jim vadí, že jsem bohatý, ale mě to stálo neskutečnou dřinu. A táta mi říkával: "Zůstaň takovej, Fando, jakej jsi." A taky jo, jsem pořád stejnej. Jestli mi za čtrnáct dní zavoláte, že chcete zajít jen tak na pivo, tak nemám problém. Nedělám mezi lidmi rozdíly.
Když vám z tribun nadávají, máte chuť si to s nimi vyřídit?
Vedl jsem do svého posledního zápasu Teplice a kdyby tam nebyla televize, tak... Jeden frajer měl na sobě německý dres, ale řval na mě do německých hovad. Kdybych mohl, přísahám bohu, tak dostal takový dělo! To je nestoudnost, že tam pořadatelé takového exota nechaj. Já beru fotbal jako společenskou událost, ale tady je to ještě pořád fraška. Co si o sobě vůbec myslí tihle borci, kteří pak doma nejspíš zmlátí manželku? Tady je vůbec zvláštní situace. Třeba v Teplicích podávají žáčci balony, a jeden takový špunt na mě před zápasem zavolal: "Tak jsem na vás vsadil, doufám, že dneska vyhrajete! Ne aby to bylo jako minule!" Jo? Oni už v šesti letech sázej! To je pro mě šokující. Jak je ten prcek vychovávanej?
Čekám, že se teď ještě pustíte do chuligánů, kteří občas demolují stadiony nebo se baví rvačkami s policisty.
Nemám vůbec nic proti tomu, aby si dali do držky někde na poli. Ale ať to netahají na hřiště.
Plný vagon šampaňského
Ještě k tomu sázení - je veřejným tajemstvím, že mu nepodléhají jen kluci, ale taky spousta vrcholových fotbalistů. Vy k hazardu sklony nemáte?
I já jsem hrál karty, ze srandy, o halíře. Ale jít do herny? To mi bylo líto. Když mám peníze, tak něco koupím sobě nebo dětem. Ale v Teplicích mě šokovalo, kolik hráčů procukrovávalo platy právě v kasinech. Dal jsem jim zákaz pod hrozbou pokuty, ale nevím, jestli nejezdili hrát z Teplic jinam. Nebo kdysi v Rostocku mě trénoval Uwe Reinders, dřív slavný hráč, který tu svoji neskutečnou škváru prohrál v kasinech. Sám se musel jít udat na policii, aby mu zakázali vstup do všech evropských heren.
Věřím ve vaši upřímnost, a tak se ptám na rovinu - věříte v čistotu českého fotbalu? Že se tu ve velkém neprodávají zápasy a nekorumpují rozhodčí?
Dnes je to stejné jako v osmdesátých letech - nejlepší mančafty, Sparta a Slavie, mají určitou přednost. Stejné je to ve světě, rozhodčí občas pomůžou i slavnému Bayernu, Realu, Milánu, tak to je a já to neumím vysvětlit. Ale nevím, jestli se uplácí, ani to nechci vědět. Byla by to největší podlost.
Jako hráč jste nikdy nic podezřelého nezažil?
Možná jsem si špatně všímal, nevím. Ale jednou jsme třeba s Mönchengladbachem hráli na Kaiserslauternu a další mužstvo, Bayern, nutně potřebovalo, abychom vyhráli. A tehdy vedení Bayernu oficiálně zavolalo našemu prezidentovi: "Když vyhrajete, pošleme vám vagon pravého šampaňského." My vyhráli tři dva a fakt to tam přijelo. Což je v pořádku. Kdybych teď mohl, tak budu posílat mužstvům, která porazí Slávii, třeba vagon uheráku.
Měli by mít podle vás trenéři stejné peníze, jako mají kvalitní fotbalisté?
Bylo by to naprosto správné, protože trenér je první, kdo strká palici do oprátky. Je to tak? Je. To já jsem ten první, kdo řeší důležité problémy.
Takže Straka by měl mít stejný plat jako třeba hráč Štajner?
Pište si, že jestli ve Spartě zůstanu, tak se to prostě stane. Rozhodně budu mít plat na úrovni kvalitního hráče.
Prezident Sparty Košťál s tím souhlasí?
To nevím. Možná mi řekne, že tady končím, ale já s tím nemám problém. Domů, do Německa, mám dveře vždycky otevřené.
Proč jste se vlastně kdysi rozhodl přijmout německé občanství?
Nabídka přišla z německé strany, a už jenom kvůli dceři, která se tam narodila, jsme ji přijali. Víte, já jsem narval do německého státu obrovské peníze na daních, a tak mám jednou právo čerpat jeho výhody.
Víte, co mě překvapuje? Vy jste kdysi odcházel do Německa s pověstí nijak zvlášť inteligentního hráče. "Dobrej bodík," opakoval jste reportérům po zápasech, víc vět z vás těžko dolovali. A teď jste slušný řečník, znáte jazyky...
Vždyť já přišel jako burák do velkoměsta. Často jsem neuměl odpovídat, připadal jsem si jako pitomec nebo jsem kecal nesmysly. A měl jsem touhu po zdokonalení - učit se, číst, dělat všechno, co jsem předtím zanedbával. Řekl jsem si, ty jsi byl takovej kretén, teď to doženeš... A to ve mně vyvolalo úplnou explozi.
Co jste třeba v poslední době četl?
Beru si knížky od manželky. Začal jsem kvůli ní číst Remarquea - Černý obelisk, Tři kamarády, Vítězný oblouk, a tam se řeší calvados, Paříž, takže mě hned přepadla touha po výletu. Tak jsme jeli. Kvůli knížce jsme si sedli na Champs Élysées a popíjeli calvados.
Ještě vodíte své německé přátele do hrabalovské hospody U Zlatého tygra?
Tam nesedával jenom Hrabal, ale i další umělci. A fotbalisti taky. Kdysi v Mönchengladbachu měli spoluhráči plnou hubu keců, že Němci jsou pravý pivní národ, ne my, a tak jsme řekl: "Dobře, pánové, tak já vás vezmu na Hrad a pěkně to slezeme až k Tygrovi. Kde bude hospoda, tak si dáme pivo." Sparťanský doktor připravil sanitku a nakonec měli dva frajeři otravu alkoholem. Vždyť je to hospoda na hospodě - desítka, dvanáctka, černý a znova. Ti byli mrtví. A dodneška na to vzpomínaj.
 Kouč František Straka vede svůj první trénink Sparty. Po jeho pravé ruce se protahuje obránce Pavel Pergl. |
 František Straka (vlevo) zahájil první trénink v roli kouče Sparty výklusem s kapitánem Karlem Poborským. |
 Sparťanský kapitán Karel Poborský (vpravo) běží se svým novým trenérem Františkem Strakou. |
 Nový sparťanský trenér František Straka se občerstvuje během nedělního zápasu s Blšany. |
 František Straka prožil na sparťanské lavičce úspěšnou premiéru, jeho tým porazil Blšany. |
 Nový sparťanský trenér František Straka se zdraví s klubovým maskotem. |
 Sparťanský trenér František Straka dává pokyny svým svěřencům v utkání s Blšany. |
 Zadumaný sparťanský kouč František Straka. |
 Temperamentní jako vždy. František Straka burcuje sparťanské fotbalisty v utkání s Blšany. |
 Hodně emotivně prožívá trenér František Straka každý zápas. |
 Sparťanský kouč František Straka to s míčem stále ještě umí, jak ukázal před zápasem. |
 Sparťanský kouč František Straka má velký důvod k radosti, Rastislav Michalík vstřelil Blšanům gól. |
