Přestože se jihlavští fotbalisté prakticky až do konce sezony prali o přežití, František Vaculík o možnosti pádu do druhé ligy neuvažoval.
„Tímto způsobem nepřemýšlím,“ tvrdí. „Ale tím neříkám, že bych se s tím potom neuměl smířit. Některé věci vás nakopnou právě proto, abyste udělal změny. A mohl být úspěšný v budoucnu,“ má jasno.
Jak z pozice majitele jihlavského klubu vnímáte letošní ročník?
Na jedné straně jsme se zachránili. Ale jinak, a to jsem řekl i hráčům, tuto sezonu hodnotím jako méně úspěšnou. Protože jsme do ní vstupovali s většími ambicemi. A především moment, že jsme až do předposledního kola byli v ohrožení, je něco, co bych byl raději, abychom nemuseli v budoucnu zažívat. Samozřejmě uvidíme, jak se budou věci vyvíjet. Protože myslím, že stejná předsevzetí může mít dalších patnáct týmů v lize.
Podle pohledu do tabulky to ale vypadá na nejméně úspěšnou sezonu, jakou jste od návratu do ligy odehráli. Máte nejméně bodů, nejméně vstřelených i nejvíce inkasovaných gólů. A i vaše celkové pořadí je nejhorší. Čím to, že se Jihlavě nedaří v nejvyšší soutěži udělat nějaký progres?
Těch příčin je samozřejmě hodně. Berte to tak, že si to opravdu zaslouží větší analýzu. Když teď tady budu ty věci střílet, tak na spoustu z nich zapomenu.
Přesto, prosím, zkuste to.
V každém případě je těch věcí, jak to vždy bývá, více. Začíná to úplně od vrcholu, od řízení firmy. To znamená v dané chvíli řízení klubu. Výsledky se však dělají na hřišti. Takže je to i věc výběru realizačního týmu. Toho, které hráče připravuje. Tady se nám taky některé věci nepodařili. A v neposlední řadě je to i otázka samotných hráčů, jejich schopností, ale i jejich určitého sebeuspokojení.
Znamená to tedy, že se nepodařilo složit ani správný kádr?
Některé věci, které se pokoušíme zavést, budou potřebovat ještě nějaký čas. Vysočina je, a v dohledné době to asi ani jinak nebude, klubem, kde pokud někdo překročí výkonnostně určitou laťku, odchází dál. Je pravda, že v řadě případů bez toho, že bychom museli nebo chtěli, aby hráč, i když odchází za peníze, musel být prodán.
Takže byste chtěli tyto hráče napříště udržet?
U těch, kteří byli prodáváni, ať už to byl Standa Tecl, Lukáš Masopust, Tomáš Kučera, Muris Mešanovič nebo řada dalších, to vždy stálo tak, že jsem pánům řekl, že pokud je to možné, budu raději, když u nás zůstanou.
Jenže zmiňované klíčové hráče se stále nedaří udržet.
Pokud před hráči stojí výzvy, mají ambice, tak je rádi vyslyší. A už to není jen o financích. Je to o tom, že by klub musel začít něco hrát, aby se pro ně stal i atraktivnější. Z toho pohledu, že se bojuje třeba o evropské poháry. To je pro hráče nějaká výzva, lákadlo.
To je však spíš dlouhodobý problém. Letošní sezona ale podle řady ukazatelů byla specifická.
Sám jste to zmínil. Sezonu, především podzimní část, hodnotím jako nejhorší za éru, co v první lize působíme. Bohužel to začalo už letní přípravou (z devíti přípravných zápasů Jihlava sedm prohrála –pozn. red.). Ty věci se nějakým způsobem promítly do soutěže, možná i do atmosféry, která byla v týmu. Bohužel, bylo to takové, jaké to bylo.
Co byl tedy hlavní problém?
To, že jsme po sestupující Ostravě dostali druhý největší počet gólů, svědčí o tom, že řada věcí nefungovala dobře. Ani v obraně. A že jsme opět po Ostravě nastříleli i nejméně gólů, ukazuje, že jsme po odchodu Mešanoviče hráli bez útočníka. Z tohoto pohledu je úspěch, že jsme dosáhli alespoň toho, že jsme na konci soutěž zachránili. Ale těch bodů je opravdu méně, než jsme očekávali. A určitě je to o tom, jak se připravit, aby se toto neopakovalo.
Když zmiňujete boj o záchranu –znám vás jako pragmatického člověka, proto by mě zajímalo, napadla vás někdy myšlenka, že by to nemuselo vyjít?
Nenapadla. Já tímto způsobem nepřemýšlím. Ale tím neříkám, že bych se s tím potom neuměl smířit. Protože já i v životě říkám jediné: udělejme maximum pro to, abychom dosáhli toho, co máme za úkol nebo co jsme si předsevzali. Ale v konečné poloze – pokud opravdu udělám maximum a pak to z různých důvodů nedopadne –je to věc, se kterou se musím umět smířit. Protože to niky není záležitost jen jednoho člověka. Navíc je to moment, kdy vás některé věci nakopnou právě proto, abyste udělal některé změny. A mohl být úspěšný v budoucnu.
Co vy, jak moc změn budete muset udělat? Bude potřeba mužstvo přebudovat?
Určitě, to jste viděl sám. Dá se říct, že od pozic krajních obránců, stoperů, krajních záložníků, středu zálohy a útoku, do každé řady by bylo potřeba alespoň jednoho hráče přivést. Na okysličení a případně i zkvalitnění. Nebo alespoň jako náhradu, protože nám odešel třeba Tomáš Kučera (vrací se z hostování zpět do Plzně –pozn. red.). Samozřejmě je otázka, kteří hráči budou připadat do úvahy. Kteří budou volní. A v neposlední řadě je to otázka peněz a ekonomiky. Protože to vše bude hrát roli.
V zimě přišel nový kouč Michal Hipp. Podle vaší dohody si máte po jarní části sednout a probrat možnost jeho dalšího působení v Jihlavě. Můžete už v tuto chvíli prozradit, jak přemýšlíte?
Zatím to berme tak, že jsme si v pondělí večer s trenérem a hráči sedli, navečeřeli se a ty věci probíhají. Probíhají jednání. Některým hráčům končí smlouvy, jiným hostování. S některými se prodlužovat smlouvy nebudou, některým se nový kontrakt nabídne. Určitě se tímto způsobem bude pracovat také s realizačním týmem. Berme, že ty věci jsou v nějakém vývoji. Na druhou stranu, pan Hipp i se svými kolegy na jaře kus práce odvedl. A za sebe říkám, že se mi s ním – to málo, co mám možnost – komunikuje dobře. Takže uvidíme.
Řada fanoušků vnímá stagnující výsledky prvoligového A týmu jako záležitost ředitele Zdeňka Tulise. To je člověk, který je vaším blízkým spolupracovníkem, fotbal v Jihlavě děláte od počátku společně. Přemýšlel jste někdy o tom, že by klubu prospěla změna na této pozici?
Nahraditelní jsme úplně všichni. Já i vy v redakci. A stejně tak se to může týkat kteréhokoli ředitele. Takže i ředitele klubu FC Vysočina. Ale pokud chcete někoho nahradit, pak byste měl vědět kým. Aby to bylo k dobrému, nebo lepšímu. A ne k horšímu. Jedna věc je hrozně důležitá. Alespoň pro mě. Potřebujete dělat s lidmi, ke kterým máte důvěru. Bez toho to nejde.
