Fotbalový talent Matěj Vydra, který v létě odešel do nejvyšší italské ligy, se vrátil domů. A samozřejmě nezůstal bez fotbalu. Rodák z Chotěboře s chutí přijal pozvánku na turnaj do Havlíčkova Brodu, kde naskočil za Ligový výběr. Po palubovce běhal po boku dalších rodáků z Havlíčkobrodska, kteří okusili nejvyšší českou soutěž.
Po dlouhé době se opět v jednom týmu potkal se svým bývalým spoluhráčem a dobrým kamarádem z FC Vysočina Stanislavem Teclem. "Jsme pořád v kontaktu. Voláme si, píšeme si," potvrdil rodák z Chotěboře.
Už jste si v Itálii zvykl?
Jo, je to mnohem lepší. Protože ze začátku jsem měl všechno v hlavě – přesun, ubytování. Všechno se honilo. Teď už jsem zabydlený. Zlepšil jsem se i v italštině.
Takže už se domluvíte se spoluhráči?
Ano, domluvím. Ne tedy ve všem, ale co rozumím, tak s nimi komunikuju.
A jazyk se učíte sám?
Učím se sám, ale mám i učitele.
Bydlíte v bytě sám?
Bydlím sám, ale v baráku.
Je tam s vámi někdo?
Dva týdny je tam se mnou maminka a dva týdny jsem sám.
Takže už se o sebe dokážete v pohodě postarat?
Jo, jo. Akorát je tam vždycky hrozný binec po těch dvou týdnech.
Takže maminka se pak má co otáčet...
Aspoň má co dělat a nenudí se. (smích)
Jak dlouho budete doma?
Od 16. do 27. prosince.
Tak si Vánoce užijete s rodinou...
Ano, Vánoce tady a Silvestr tam.
V Udine začínáte ještě před Novým rokem?
28. prosince hned trénujeme a 6. ledna máme další zápas.
A dárky pod stromeček jste nakupoval v Česku, nebo v Itálii?
Doma.
Vy jste poprvé v Česku od té doby, co jste odešel do Udine?
Byl jsem doma, když jsem měl reprezentaci. Byl jsem tu den a pak jsem zase musel pryč. Ovšem tohle je poprvé na delší dobu.
A co italská kuchyně? Nechybí vám česká, nebo vám ji maminka vaří, když přijede?
Já tam českou kuchyni nemám. Pořád jím jejich jídlo. Nejradši mám salát s tuňákem. Zvykl jsem si na jejich jídlo rychle. Je dobré a o něčem jiném než naše.
Pavel Lukáš z Bohemians 1905 (vpravo) sleduje průnik Matěje Vydry z Ostravy.
Volného času asi tolik není, ale když je, tak jak se zabavíte?
Většinou koukám na filmy nebo jsem na počítači. Musím si něco najít. Někdy je to opravdu otravné a převaluji se na posteli a nemám co dělat.
A co nějaká italská přítelkyně? Zatím žádnou nemáte?
Zatím nemám.
Možná by to byla cesta, jak se zabavit...
To určitě. Navíc bych se zlepšil v italštině.
Když si chcete popovídat česky, tak voláte kamarádům?
Ano, určitě. Navíc se zase třeba na hodinu zabavím.
V Udine jste už půl roku, tak jací jsou spoluhráči, trenéři a vůbec lidé, kteří se pohybují okolo fotbalu?
Jsou hlavně přátelští, Italové jsou takoví hodní. V béčku, když s nimi trénuju, tak je všechno v pohodě. V áčku je to stejné. Klape to, jak má.
Jak často se do prvního týmu dostanete?
Já celý týden trénuju s áčkem. V pátek jdu s béčkem na předzápasový trénink a v sobotu hraju za ně.
Je to asi hodně o trpělivosti, že?
Určitě. Doufám, že něco brzo přijde.
Bavíte se s trenéry o své budoucnosti? Máte od nich nějaké náznaky, co s vámi zamýšlejí?
Ke konci mě trenér juniorky stavěl na post podhrotového hráče, kde hraje Sanchez, a radil mi co a jak. Tak něco snad brzy přijde.
Nelitujete tedy, že jste odešel tak brzo? Přeci jen byste byl v první lize u nás víc vidět.
Ne. Kdybych se měl znovu rozhodnout, tak bych určitě zase kývl. Je to tam úplně o něčem jiném. Je to ohromná škola. V týmu máme sedm reprezentantů, kteří byli na mistrovství světa. Od nich se můžu hodně naučit.
Chodíte se na A-tým dívat, když hraje?
Chodím na každý zápas, když hraje doma.
Jak lidé prožívají utkání?
Všichni jsou blázni do fotbalu. Není to jako tady u nás, kdy mají dobré fanoušky Sparta a Ostrava. Ostrava je teda má nejlepší. Ale v Itálii všichni fotbal obdivují, zbožňují a dělají všechno pro to, aby se na něj dostali.
I přes krátkou dobu, co jste v Česku, jste neodmítl účast na turnaji v Brodě. Když vám volali, jestli nepřijedete, museli vás přemlouvat?
Ne, vůbec. Jen jsem nevěděl, jestli to stihnu, protože Udine ještě hrálo zápas. Řekl jsem, že když mě pustí, tak přijedu.
Takže teď si tu užíváte fotbalovou pohodu?
Je to vždycky dobré. Oni se protáhnou, já se proběhnu.
Ústí nad Labem - Jihlava: Jan Franc (vlevo) a Matěj Vydra bojují o míč
Navíc jste se po dlouhé době mohl opět v jednom týmu potkat se Stanislavem Teclem a mohli jste zavzpomínat na staré dobré časy?
My jsme dobří kamarádi. Voláme si, píšeme si. Jsme v kontaktu pořád. Jen je škoda, že se mu poslední půlrok moc nedařilo, co jsem slyšel. Doufám, že se to zlepší. Trenér Vrzáček je dobrý trenér. Přeju mu to.
Jak třeba snáší to, že jste oba odešli, ale on se vrátil zpět do druhé ligy a vy jste naopak skončil v Itálii?
Nevím...
Asi to chce trpělivost...
Určitě. Je to dobrý fotbalista, maká na sobě. Musí přijít nějaké ovoce, když do toho fotbalu dává všechno.
Sledujete z Itálie své bývalé kluby Jihlavu s Ostravou? Co říkáte na jejich výkony? Hlavně Baníku se moc nedaří.
Sleduju je. Jihlavě bych moc přál, aby se jí povedlo postoupit, protože se o to snaží už hodně dlouho, dávají do toho peníze. Navíc je tento rok poslední, kdy peníze ještě budou. Když se nepostoupí, tak... A Ostrava? Co k tomu říct? Minulý rok se hrálo tak, jak se hrálo. A letos to zkrátka nefunguje. Ale přišel trenér Marko, uhrál čtyři body, tak se to zvedlo. Přeju jim to, i kvůli fanouškům.
Blíží se Silvestr a před ním si každý dává předsevzetí. Máte i vy nějaké přání?
No, chtěl bych hrát. Uvidíme. Teď je to jen o trpělivosti a o makání.
