Jen v roce 1935 se stalo, aby byl zápas předčasně ukončen pro napadení rozhodčího. I tehdy v tom měli prsty, či spíše pěsti, Bohemians. Incident ovšem způsobili samotní hráči, když se při zápase v Plzni vrhli na arbitra. V teplém sobotním odpoledni 17. května 2003 byl viníkem rozvášněný Ritchie.
V zápase šlo o hodně. Sparta by vítězstvím získala mistrovský titul, Bohemku by porážka poslala do druhé ligy. Pak najednou ve vršovickém dolíčku dali hostující sparťané gól, vedli 2:1. Ritchie se rozhodl vzít „spravedlnost“ do vlastních rukou.
"V ten moment jsme všichni mysleli, že to byl ofsajd. Cítil jsem, že Bohemka se řítí dolů. Bylo mi jí hrozně líto, Bohemce fandím odmalička a chtěl jsem tam dál chodit na první ligu. Vřelo to ve mně, byl jsem vožralej, nevěděl jsem, co dělám," popisoval tehdy Ritchie, co se mu honilo hlavou.
On a jeho kumpán přelezli železný plot, vběhli na hřiště a do půl těla svlečený Ritchie s bohemáckou šálou přes obličej začal konat. Několikrát udeřil pěstí do zátylku asistenta rozhodčího Ladislava Talpu. Údajného viníka, který neodmával ofsajd... Nicméně jak prokázal televizní záběr, o ofsajd nešlo.
Pořadatelé Ritchieho chytili a předali policii, hlavní rozhodčí Jaromír Hlaváč v 74. minutě zápas předčasně ukončil. Neučinil to ovšem jasným gestem, spousta diváků zůstávala na tribunách v domnění, že je hra pouze přerušena. I hráči, postávající na chodbě uvnitř stadionu zprvu netušili, jestli se mají svlékat.
Až po deseti minutách, kdy sparťanský kapitán Karel Poborský vyšel z kabiny rozhodčích, kde podepsal zápis o utkání, potvrdil: je konec!
To bylo, když......nezbedný fanoušek Ritchie napadl při zápase rozhodčího Zajímavé i kuriozní příběhy z dvacetileté historie domácí fotbalové ligy vám připomínáme v retro seriálu "To bylo, když..." Pravidelně ho najdete každý čtvrtek během rozehrané ligové sezony. |
Pro rozhodčí ale začaly pekelné chvíle. "Čtyřicet minut jsme hledali ve fotbalových řádech, jestli jsme vše udělali správně," vzpomíná hlavní rozhodčí Jaromír Hlaváč, který nyní dělá už desátý rok starostu jihočeského Protivína. "Na hřišti jsem si totiž zavolal hráče a oznámil jim, že zápas končím. Jenže jsem nezapískal na píšťalku, takže divákům to nebylo jasné. Nakonec jsme v řádech našli, že píšťalkou zápas nemusím ukončovat. Docela mi spadl kámen ze srdce."
Podobné nervy neměl Ritchie. "Kluci, nezavírejte mě, já se dneska ženil. Pusťte mě, já vám koupím pivo, mám ještě pětikilo," žadonil před policisty. Ti ho nakonec omylem pustili. Jaksi jim nedošlo, že fyzicky napadl člověka a může jít do vazby.
Vydal se tedy za kamarády na pokračování svatební hostiny do Pikovic. Už bez saka, které si sundal na betonových schůdkách stadionu, než se rozhodl přelézt plot a vyčinit rozhodčímu. "Do rána jsme popíjeli. A když jsem se probudil, došlo mi, jaký průser jsem zase provedl. Ale povídám si: bomba, policajti mě pustili, žiju v nádherné zemi, v ní se všechno odpustí. Já se snad půjdu pomodlit do kostela."
Tohle všechno jsou Ritchieho slova 10 let stará. Dnes je k nesehnání.
"Číslo, které voláte, dočasně nemůže přijímat váš hovor," neustále hlásí jeho mobilní telefon. Na Bohemce, kam chodíval poslední roky fandit, ho už nějakou dobu neviděli.
První rána… Násilník se šálou přes obličej právě přelezl plot a žene se k nic netušícímu rozhodčímu Ladislavu Talpovi. Toho praští pěstí do zátylku.
A tak nezbývá než se domýšlet, co se mohlo přihodit: Ritchie není spořádaný chlapec, několik let už odseděl v kriminále za krádeže nebo rvačky a problémy měl neustále...
Co provedl při zápase se Spartou, jaksi zapadalo do obrazu jeho bouřlivého života. Druhý den pro něj přišli policisté a sebrali ho jako starého známého. Nevyšel mu ani laciný trik se změnou vizáže. Nechal si totiž ostříhat své dlouhé, špinavě blonďaté vlasy a vteřinovým lepidlem si nalepil knír. "Chtěl jsem jít dohola, ale manželka mi to zatrhla. A ten knír, to byla hrůza. Na fízlárně mi nešel odlepit," vyprávěl dva dny po incidentu v rozhovoru pro reportéry MF DNES, kteří jako jediní Ritchieho objevili.
Schůzku chtěl až v devět hodin večer v jedné potemnělé vršovické ulici. Přišel upraven, v černých brýlích, se stříbrnou náušnicí v uchu. Ritchie se tehdy cítil jako celebrita, a tak tvrdošíjně trval, že interview dá jen za několik tisíc korun. Nakonec to spravila zaplacená útrata v hospodě, kde byl jeho svět.
"Ritchie mi říkají kamarádi podle jednoho filmu, kde byl hlavní hrdina pěkný hajzlík. Já jsem taky průserář," přiznával někdejší pankáč, který spával po garážích.
Ve čtvrtek, pět dní po incidentu, vydala disciplinárka rozhodnutí: půlmilionová pokuta a uzavření hřiště na tři soutěžní utkání. Padl nejvyšší možný trest! Z Bohemians sice zaznělo, že všechno by měl zaplatit Ritchie, ale současně bylo jasné, že z něj nikdo nevymlátí ani korunu. Přišel alespoň na stadion a omluvil se klubovému šéfovi Pavlu Švarcovi i fanouškům. "Promiňte mi to, já byl vožralej jako kráva," říkal upřímně s třesoucíma se rukama.
V pátek ligová komise rozhodla o kontumaci 3:0 ve prospěch Sparty. Úředním rozhodnutím od stolu se stala mistrem. Další den, doma při zápase s Olomoucí (skončil 1:1), jí měl být předán titul. To ale nebyl konec celé taškařice.
Fanoušci byli natěšení na oslavy, mistrovský pohár na Letné připraven, pódium na jeho předávání též, stejně tak ohňostroj. Jenže po utkání se z amplionů ozvalo: "Prosíme fanoušky, aby se nepokoušeli dostat na hrací plochu. Ke korunovaci mistra dnes nedojde."
Diváci pískali, tváře sparťanů byly rozladěné. Co se stalo?
Šéfům českého fotbalu došlo, že podle setinové teorie Sparta ještě nemusí být mistrem. Kdyby se totiž Bohemka odvolala a uspěla, kdyby pak v opakovaném zápase Spartu porazila, kdyby Sparta v posledním kole prohrála ve Zlíně a kdyby Slavia svůj ligový zápas naopak vyhrála... Pak by mistrem byla Slavia.
Ano, česká liga je někdy šílená, ale ne zase tolik, aby se tohle přihodilo. Sparta převzala titul o pár dní později. A Ritchie si šel sednout na tři roky za mříže. Měl totiž za sebou daleko větší průšvihy než napadení fotbalového rozhodčího, vše mu tedy sečetli najednou.