Na podzim byl Jiráček nejlepším hráčem Plzně v Lize mistrů, významně pomohl národnímu mužstvu v kvalifikaci i baráži proti Černé Hoře.
V lednu přestoupil do Wolfsburgu, uvedl se skvěle, při svém čtvrtém startu dal dva góly Freiburgu, ale pak se v přípravném utkání za národní tým v Irsku zranil. Po vyléčení svalového zranění nastupoval jako náhradník.
"Vím, že to pak nebylo ono. Ale postupně se to zlepšuje. A poslední zápas už jsem cítil, že to bude na mistrovství Evropy dobré," poznamenal tři dny před startem turnaje proti Rusku.
Takže v pátek to zase bude starý dobrý Jiráček?
Na podzim jsem měl formu i díky klukům z Plzně. Hrál jsem svůj nejlepší fotbal. Na jaře jsem se zranil a nehrál tak, jak bych si představoval. Ale věřím, že teď forma přichází právě včas.
"Základ je postup ze skupiny. Naše nemá vyloženého favorita. Bude záležet na momentální formě, na každé malinkaté chybě, díky které zápas můžete vyhrát, nebo prohrát." Petr Jiráček o ambicích |
Zvlášť když jste zase zpátky mezi svými "Plzeňáky".
Stačí chvíle a stará spolupráce zase rychle naskočí. Přesvědčili jsme se, že pohodu i formu z klubu si lze s sebou vzít do národního mužstva. Snad to bude platit dál.
Když se ohlédnete za jarem, kdy jste na sobě cítil tu největší herní krizi?
Asi hned po zranění. Dva týdny jsem nehrál, týmu se dařilo a já pak jen na pár minut střídal. Ale že bych se na hřišti cítil špatně, to zase ne. Spíš mi vadilo, že jsem hrál málo.
Jak jste to snášel?
Bral jsem to, ve fotbale je to naprosto normální stav. Ani v životě všechno nejde jen dobře. Když se mi dařilo na podzim a všichni mě chválili a plácali po ramenou, tak jsem říkal, že to nemusí trvat věčně, že se to všechno může otočit. Proto jsem to tak bral i teď. Dělám všechno, aby se forma zlepšila a hrál jsem jako na podzim.
DO BLOKU, NA PAPÍR... Kam vám? Petr Jiráček rozdává podpisy po tréninku reprezentace.
Neříkal jste si, že kvůli mistrovství Evropy jste s přestupem do Wolfsburgu mohl počkat?
Rozhodně nelituju, že jsem tam v zimě šel. Jsem rád, že jsem v Německu. Smlouvu mám ještě na čtyři roky, takže věřím, že to se mnou bude lepší a lepší. Jen asi potřebuju ještě čas, abych si zvyknul.
V čem je fotbal ve Wolfsburgu jiný než například v Plzni či v reprezentaci?
Hlavní rozdíl je v síle, je to všechno důraznější.
A čím konkrétně vás půlrok v Německu změnil?
Musím hrát mnohem rychleji a víc přitvrdit.
Je vidět, že jste zesílil...
Jo, taky mi to tak připadá. Na trénincích je hodně posilování, s něčím podobným jsem se nesetkal. Ze začátku to celkově pro mě bylo dost perné, ale tréninky kouče Magatha mi už problém nedělají.
S čím vás bývalý německý reprezentant a dvojnásobný stříbrný medailista ze světových šampionátů 1982 a 1986 na Euro vyprovázel?
Popřál mi hodně štěstí, jinak jsme to spolu moc neprobírali.
Ani to, že v případě postupu ve čtvrtfinále narazíte na "jeho" Němce?
Ne, ale když jsem odjížděl z Německa, podobnou otázku jsem od novinářů dostal. Odpověděl jsem, že bych si je přál porazit, abych pak v klubu měl chvíli navrch.
