Kadlec je členem zadní řady, v níž jsou nováčky jen Pavel Kadeřábek a Daniel Pudil. To Theo Gebre Selassie s Davidem Limberským a Romanem Hubníkem absolvovali minulé Euro. Kadlec a jeho parťák ze stoperské dvojice Tomáš Sivok byli na šampionátu už v roce 2008.
Snad i proto před středečním odletem z Prahy do Tours žádnou výjimečnost necítil. „To přijde až tam. Až uvidíme hotel, hřiště, fanoušky. Těším se, jak nás tam budou vítat. Mistrovství Evropy začíná právě příletem,“ podotkl jedenatřicetiletý reprezentant.
Nezapomněl jste něco?
Snad ne, každopádně do kufrů jsem se v pohodě vešel.
Na turnaji budete minimálně dva týdny, ale také tam můžete strávit víc než měsíc. Berete si s sebou spíš víc věcí?
Je úplně jedno, jestli letíte na deset nebo třicet dnů. Věcí máte plus minus stejně, jen se pak podle potřeby víckrát vyperou.
Co jste si vzal pro volný čas?
Moc ho tam mít nebudeme. Mezi zápasy jsou sice čtyři dny, ale do toho máte tréninky a hodně cestování. Jinak mám s sebou takovou tu klasiku jako playstation, je to oddechovka. Hlavní je odpočívat a trénovat. Doufejme, že celý šampionát bude v pohodě a bez problémů.
Máte obavy ohledně bezpečnosti?
Myslím si, že nám hráčům nebezpečí moc nehrozí. Spíš mám obavy kvůli fanouškům. Stadion bude dobře hlídaný, ale když ta spousta lidí bude před zápasem chodit po městě... Musí na sebe dávat pozor. My to nijak neovlivníme. Doufejme, že všechno bude v pořádku.
Experti, sázkové kanceláře i fanoušci vás vidí jako jednoho z outsiderů. Vadí vám to?
Ne, vůbec. Naopak. Myslím si, že je to dobře. Lepší být outsiderem, se kterým nikdo nepočítá, než aby nás pasovali na favorita. V minulosti se nám to několikrát potvrdilo.
Váš první soupeř Španělsko, obhájce trofeje, v úterní generálce prohrálo s Gruzií 0:1. Co z toho pro vás vyplývá?
Ukazuje se, že nikdo není neporazitelný. Nečeká nás liga, dlouhodobá soutěž, ale turnaj, kde to je právě o tom jednom utkání. My se na Španěly musíme připravit tak, abychom je porazili taky.
Váš otec Miroslav Kadlec byl sice jen na jediném mistrovství Evropy, ale v roce 1996 přivezl domů stříbro. Vás čeká třetí šampionát, ale medaili nemáte. Řešili jste to spolu?
Jo, jo, bavíme se o tom. Každý ví, že v roce 1976 jsme byli první, o dvacet let později druzí a od té doby uplynulo zase dvacet let. Kdyby se nám podobný úspěch povedl zopakovat, bylo by to skvělé. Zapsat se tak do historie...
Po Euru vás po osmi letech nečeká zahraniční angažmá, ale návrat do Sparty. V národním týmu máte pět budoucích spoluhráčů. Už klubové záležitosti řešíte?
Ty teď musí jít stranou, což je správné. Hrajeme za Česko a jestli je někdo z Plzně, ze Sparty, ze Slavie nebo ze zahraničí, nehraje roli. Musíme držet spolu, jen tak uspějeme.
