"I to bude jedna z příčin, proč jsme na tom v kvalifikaci takhle. Ale nedá se všechno házet jen na útočníky," říká 28letý Kadlec.
Máte už jen teoretickou šanci na postup do baráže. Věříte ještě?
Už několikrát se ukázalo, že se ve fotbale zázraky dějí, i když tady by musela nastat velká shoda okolností. Musíme vyhrát na Maltě i v Bulharsku a čekat. Šance je mizivá, možná jedno procento.
Berete s ohledem na to, co říkáte, dvojzápas na Maltě a v Bulharsku spíš jako přátelská utkání?
Ne, pořád je to kvalifikace o mistrovství světa, jde o český koeficient do dalších let. Chceme tenhle cyklus zakončit šesti body, i když to asi nebude stačit na postup.
Je to první reprezentační sraz bez trenéra Bílka. Je něco jinak?
Samozřejmě cítíme, že tady trenér Bílek není. Už to, myslím, někde řekl Petr Čech, že fanoušci nebudou při první nepovedené akci řvát: "Bílek ven!" Bylo by dobré ty zápasy vyhrát pro trenéra Bílka. Odvedl dobrou práci.
Na Maltě vás čeká 50. start za reprezentaci. Víc za národní tým sehrálo ze současného výběru jen trio: Čech, Plašil a Hübschman. Sledujete tyhle statistiky?
Vím o tom, je to krásné číslo. Pořád mě ale dělí dalších 14 zápasů od táty, ten jich má 64. Rád bych se k němu jednou přiblížil. Už jsem ho překonal aspoň v gólech. Ty dal táta dva. Abych ho dohnal, to bude ještě velký kus práce.
Myslíte i na stovku? Jste v nejlepším fotbalovém věku.
Kéž by, to by byl zázrak podobný tomu, kdybychom postoupili do baráže.
Česká reprezentace hrála na Maltě třikrát, dvakrát z toho byla remíza 0:0, jednou těsná výhra 1:0. Nemají Češi z Malťanů malý komplex?
Rozhodně to není soupeř, o kterém by fanoušci mohli říct, že tam ani nemusíme jezdit, protože jsou to jasné tři body. Člověk si spíš odfrkne, když tam vyhraje. Pořád to jsou povinné tři body, ale nesmí se nic podcenit. Podívejte se na pohár České pošty. Ligový tým přijede k diviznímu celku a má problém. Pořád ale platí, že by Česko mělo na Maltě vyhrát.
Jak vnímáte situaci okolo nového trenéra reprezentace? Nejvíc se mluví o plzeňském Pavlu Vrbovi.
Z českých trenérů má momentálně největší úspěchy, ještě se mluví o panu Lavičkovi. Nevím, jestli to padne na jednoho z nich, ale asi by to bylo logické. Problém bych neměl ani s cizincem. Hodně z nás hraje v zahraničí, kde nemáme české trenéry.
Jak jste si vůbec zvykl v tureckém Fenerbahce, kam jste v létě přestoupil z německého Leverkusenu?
Chybí mi zápasová vytíženost. V Turecku je omezený počet cizinců, hrajeme na tři útočníky, čtvrtý je na lavičce. Žádný z nich není Turek... Další dvě místa patří Meirelesovi a Alvesovi. Budu to mít těžké, ale s tím jsem do Turecka šel. Čekám na šanci, může přijít každým dnem.
Ale taky nemusí.
V Turecku je možné všechno, nic mě tam nepřekvapí. Je to škola, po třech měsích tam bych mohl napsat knížku. Ale nechci to větrat na veřejnosti. Jsem tam nový, rozkoukávám se. Pokud by to, že nehraju, mělo trvat delší dobu, budu to řešit. V zimě ale žádná změna nebude, leda by trenér řekl, že se mnou už nepočítá.
Chodíte hrát aspoň za rezervní tým?
Snažil jsem se to tam nadhodit, ale koukali na mě jako na blázna, jestli to myslím vážně. Tam za rezervu nechodí hrát nikdo, zápasový rytmus se neřeší. Jen trénuju a mám volno.
V osobním životě jste si na Turecko zvykl?
Už se trochu domluvím turecky, když potřebuju taxíka, umím si objednat jídlo, člověk toho hodně pochytí. I když nehraju, zájem fanoušků je velký. Všichni se chtějí fotit, pro všechny jsem bratr, rodina, nic není problém. (směje se).
