Plšek dodal, že nahrávat chtěl i při druhém gólu hostů, který vstřelil sám.
„Viděl jsem tam Texiho (Jiří Texl), ale chvíli stál v ofsajdu, tak jsem raději střílel k tyči a gólman na to nestačil zareagovat. Ale Texi dobře dostal pod tlak obránce, který míč nezpracoval,“ líčil.
Bylo pro vás těžké jít ze zálohy na hrot útoku?
Nebylo to až tak složité. Nejtěžší jsou souboje se stopery. Většinou jsem zvyklý mít před sebou prostor a hledat nějakou možnost finální přihrávky nebo střely z dálky. Takhle jsem byl většinou zády k brance a musel balon sklepávat, což mi v prvním poločase moc nešlo. Ve druhém to už bylo lepší.
Zatímco v minulé sezoně jste dal 18 gólů jako záložník. Nyní jste se poprvé trefil při svém záskoku v útoku. Co kdybyste tam zůstal?
Nevím, hodně to tam bolí a Tomáš Chorý je vždycky pořádně potlučený, až je mi ho líto. Odměnou jsou ty góly a možná i to, že tam mám větší volnost. Má to svoje plusy i minusy.
Po loňské sezoně se od vás góly čekaly. Ulevilo se vám, když jste se teď trefil?
Potřeboval jsem to, už bylo načase, protože je sedmé kolo. Snad se zase rozstřílím.
Mohl jste přidat i druhý gól, ale Berkovec vaši střelu vyrazil a Zahradníček z dorážky zvýšil na 3:5.
Váhal jsem zda nahrát, nebo ne. Chytaly mě už i křeče, přesto jsem to myslím dobře poslal na zadní tyč, ale gólman to dobře vytáhl. Naštěstí na Zahradníčka...
V prvním poločase vám lékař musel ošetřit ránu na hlavě. Už podruhé v sezoně...
Začíná to být taková moje klasika. Spravily to tři stehy. Jenže když mě šijí, tak vyhráváme. Klidně by to tak mohlo být každý zápas.
