Při zápasech reprezentace ho nepotkáte na lavičce, bude sedět vedle ní. V české lize nesmí ani tam.
"Jsou to paradoxy. Snad se to změní," doufá.
Od roku 1990 pracuje v áčku Sparty. Když přišel do kabiny mazáků, kde seděli Stejskal nebo Bílek, měl strach. "Já je dřív potkával jen na chodbě anebo na ně chodil do ochozů." Odmalička fandil Spartě, jako jeho táta. Teď za minižáky Sparty hraje Johnův vnuk.
Po šesti letech v klubu se vypracoval a trenér Uhrin ho pozval do národního týmu, aby posílil realizační tým před mistrovstvím Evropy 1996. Jeden kustod na všechno nestačil, takže k Jiřímu Šímovi přišel John. A už tam zůstal.
Jaroslav John Co bych dělal bez fotbalu? Můj největší zážitek? |
O všechny věci, které mužstvo potřebuje k tréninkům a zápasům, se starají dva chlapíci s knírem. Dresy, kopačky, trička, tepláky, vody... Přivezou, odvezou. Spoustu toho mají na starosti, stříbrné bedny tahají s maséry sem a tam. Do Portugalska toho vezli pět a půl tuny.
Ale v zimě, to jsou bedny ještě těžší. Nesmí se zapomenout na kulichy nebo rukavice.
Kustodi chodí první na stadion a poslední odcházejí. "Ale kdo může říct, že práci má jako koníčka?" usměje se John.
Vyučil se soustružníkem, osm let dělal v Učebních pomůckách, pak se mu narodila Lucka, potřeboval byt, a tak se upsal na deset let plynařům z pražského Jižního Města. Pak se narodila Katka.
Obě dcery dnes pracují pro sportovní magazín Hattrick. Johnovi ke sportu patří.
Kdo by to do rozložitého kustoda řekl? Hrál pravé křídlo za Děčín, za Jiskru Cvikov a pak nastupoval i v A-třídě za pražské Kobylisy. "To mi to ještě běhalo." Až se zítra vpodvečer usadí na stadionu v Aveiru mimo střídačku, určitě bude mít v ruce kleště a v krabici spoustu kolíků do kopaček.
Když se někomu při zápase s Lotyšskem roztrhnou trenýrky nebo vypadne kolík, už má práci.
PRAVÁ RUKA FOTBALISTŮ. Jaroslav John má na starosti zázemí fotbalové reprezentace. |