"Její management pokládám za velice slabý," řekl rázně na halovém turnaji v Ústí nad Labem, kde bývalý žulovitý obránce běhal v rudém dresu Sparty, v němž nastoupil i v tradičním Silvestrovském derby internacionálů.
V Teplicích jste trénoval. Překvapilo vás, že přezimují na čele?
Asi nikdo s tím nepočítal. I když já sám jsem si před sezonou v duchu říkal, že by mohly zaútočit na titul. Málokdo to vnímá, ale ten mančaft zůstává pohromadě. Ztratil sice za poslední léta renomované střelce Džeka a Fenina, ale základ má vzadu. A ten se opravdu nemění. Pak stačí mančaft vhodně doplnit, což se Teplicím povedlo. Nahoře jsou právem. Stejně jako Jablonec.
Co vás v lize zaskočilo?
Hodně mě zklamala Slavia. Pravděpodobně tam byla jedna osudová chyba. Nejen trenéra, ale i managementu, který pokládám za velice slabý. Nechat odejít hráče typu Brabce, to by si měli uvědomit, co provedli. Teď se jim to vrací zpátky.
František Straka51 let, rodák z Českých Budějovic. Obránce se proslavil ve Spartě, s níž čtyřikrát dobyl titul, hrál i bundesligu. V reprezentaci nasbíral 35 startů, čtvrtfinalista mistrovství světa 1990. V Česku začal trénovat Teplice, v sezoně 2002/03 s nimi vyhrál Pohár ČMFS a pak je vytáhl do 3. kola Poháru UEFA. Vedl i Spartu, Ahlen, Plzeň, Innsbruck, Budějovice a OFI Kréta. V červnu převzal reprezentaci na jediný zápas s Maltou (1:0). Nyní je ve slovenském Ružomberku. |
Řeknu to diplomaticky: ať vyhraje lepší. Ale já Spartu do hry o titul počítám. Dokázala se stabilizovat, zapracovala hráče, kteří nebyli až tak na úrovni. Třeba Bonyho Wilfrieda, který přicházel z béčka, Kadlece a tak dále, Honza Holenda měl dost problémů. Příchod Hubníka do obrany pomohl, Blažek je v bráně, mančaft má sílu. Asi to bude mezi Spartou a Teplicemi dvojboj.
A vyvrcholí v posledním kole vzájemným zápasem na Letné?
Myslím, že v té době už bude rozhodnuto. Oba týmy rozhodně budou v evropských pohárech.
I když Spartě odešel vámi zmiňovaný klíčový hráč Hubník?
Co jsem říkal o Teplicích, platí i o Spartě. Jestli odejdou základní kameny nebo se nedej bože stane něco s Řepkou, Wilfriedem, Kušnírem, Zemanem, je problém. Stejně jako v Teplicích v případě Kleina, Lukáše, Vachouška, Grigara a to nemluvím o Mahmutovičovi. Každý tým má osu, individuality, které ho táhnou. Podívejte na Slavii. Udělala řez, přišlo 7 nových lidí, potřebuje se sehrát, získat individuality. Teď má tým bez vůdce, bez osobnosti. Anebo ty osobnosti samy tápou.
Vy jste na Slovensku. Naplňuje vás angažmá v Ružomberku?
V situaci, v jaké se nacházím, musím být spokojený. Tahal jsem tým ze dna tabulky, měli jsme 6 bodů, teď jich máme 23. Výborná vizitka na mužstvo, které momentálně máme. Když jsme vyhráli na Slovanu Bratislava 2:0, byla euforie, že bychom mohli zaútočit na přední místa. Já jasně říkal, že mančaft na to výkonnostně nemá. A fakt nemá. Budu spokojený, když se budeme držet kolem středu tabulky. Když dobře doplníme, možná bychom mohli pošilhávat jinam. Ale když jsem přicházel do Ružomberku, řekl mi majitel jediný cíl: záchrana, stabilizace klubu. Jsme na dobré cestě.
V klubu máte mladoboleslavského útočníka Jakuba Řezníčka, který na podzim dostal za ublížení na zdraví a výtržnictví dvouletou podmínku. Řešil jste to s ním?
To jsou záležitosti osobního rázu, do toho nemám co se míchat. Hráč ví, co provedl, je to obrovská životní zkušenost. Nechtějme někoho v 21 letech zatracovat, všichni děláme chyby. Teď bude záležet jen na něm, jak se s tím vyrovná. Na podzim kvůli těm velikým osobním problémům nehrál, ale šanci dostane. Doufám, že ji čapne za pačesy.
Jak vůbec Slováci prožívají účast na mistrovství světa?
Zaráží mě jedna věc. Jak euforie po postupu začala, tak rychle utichla. Překvapilo mě, že se v tom nejde dál. Připadá mi to až podivný. To bylo: Hurá, hurá, už jsme tam, a teď se vůbec nic neděje.
Vy jste mohl být soupeřem Slováků v kvalifikaci, ale vaše práce v reprezentaci se smrskla na přípravný zápas s Maltou. Nelitujete s odstupem půl roku, že jste do toho šel?
Já jasně říkal, že by to měla být čest pro každého trenéra. I kdyby šanci vést národní tým dostal jen na jeden zápas. Vůbec se za to nestydím. I za tak krátkou dobu se mi podařilo něco stmelit. Aspoň málo. Že se to rozprášilo, to už nebyla moje věc. Myslel jsem, že bych mohl v kvalifikaci pokračovat dál, mrzelo mě to. Mančaft jsem měl zmapovaný, s hráči jsem mluvil. Věděl jsem, co od každého můžu očekávat... Ale jak říkám: pro mě to byla čest a hrdost. Díky za to!
