Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Na hřišti Jugasovy nic nezastaví: To se dědí z generace na generaci

SETKÁNÍ GENERACÍ. Zlínský kapitán Jakub Jugas je synovcem Jaroslava Jugase, který s klubem vyhrál v roce 1970 národní pohár. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

11 2017
Jeho fotbalovým vzorem byl otec Jiří. Až později se současný zlínský kapitán Jakub Jugas dozvěděl, že má v rodokmenu ještě slavnějšího fotbalového předka. Jeho strýc Jaroslav válel za tehdejší TJ Gottwaldov, se kterým v roce 1970 získal nejcennější trofej v téměř stoleté historii klubu - premiérový Československý pohár.

„Když jsem byl malý, tak jsem netušil, čeho dosáhl. Věděl jsem jenom, že hrával fotbal. Až pak jsem začal zjišťovat, že byl ve Zlíně velká ikona,“ přiznává Jakub Jugas.

Se svým strýcem se naposledy viděl loni v březnu při jeho oslavě sedmdesátin. Další rodinné setkání zařídila MF DNES před blížícím se finále letošního národního poháru, kde může synovec napodobit úspěch svého strýce. „Když to tak daleko dotáhli, byla by škoda to nezavršit,“ přeje si Jaroslav Jugas.

I když sám tvrdí, že zdraví mu už neslouží, finálové utkání si nenechá ujít. „Bude součástí výpravy Jugasů i s manželkou,“ říká jeho syn Jaroslav, jenž ho doprovází. „Když to jde, my Jugasové držíme pohromadě,“ přidává nejstarší z rodinného klanu, který pravidelně navštěvuje ligové zápasy na zlínské Letné.

Před lety přitom na fotbal zanevřel kvůli ostravským chuligánům. V rohu pod světelnou tabulí si našel klidné místo, jenže při zápase s Baníkem se nechtěně připletl do řádění hostujících rowdies.

„Začali se mydlit, když jsem šel zrovna dolů. Málem jsem dostal po čuni. Vulgaritu a násilí na fotbale nesnáším. Raději jsem ho pak sledoval v televizi,“ líčí Jaroslav Jugas. „Na fotbal ve Zlíně jsem začal zase chodit kvůli Kubovi. Ale ještě větší fanynkou je moje žena.“

Jugasovi jsou rozvětvená rodina. Nejstarší ze šesti sourozenců je Jaroslav, nejmladší - Jakubův otec Jiří - se narodil dvacet let po něm.

„Čím jsem starší, je věková díra mezi námi větší. Když jsem byl malý, tak jsme si prý spolu zakopali na zahradě. Ale to už si nepamatuji,“ mrzí Jakuba, který tak neměl šanci vidět svého strýce v akci na hřišti. „S taťkou jsme se ale o strejdovi bavili, takže vím, jaký býval fotbalista. Klasická rodina Jugasových - poctivý, pracovitý. To se dědí z generace na generaci.“

Společné fotbalové geny nezapřou

Vedle sedící Jaroslav Jugas mladší jen přitakává a líčí, co mají jeho otec a bratranec společného: „Důraz, jdou si tvrdě za svým. Když si vzpomenu na taťku a teď se dívám na Kubu, tak ani jednoho nic nezastaví.“

Jakub je pilířem zlínské obrany, také Jaroslav hrával uprostřed a blíže vlastní brance. „Byl jsem předstoper, někdy střední záložník. Pár branek jsem dal, spíše jsem se snažil bránit,“ vzpomíná Jaroslav. Na synovci si cení jeho přímočarosti. „Dokáže zaútočit, vystřelit a okamžitě se vrátit zpátky. Nemusel by být špatný záložník. Je dost rychlý, tvrdý. Středem má nejkratší cestu k soupeřově brance.“

„Kdyby o nic nešlo v posledních dvou ligových kolech, možná bych si to v záloze zkusil. Ale vzadu se cítím lépe,“ říká Jakub.

Fotbalovou podobu mezi nimi spatřuje také zlínský trenér Bohumil Páník. Když ve Zlíně začínal v mužích, kariéra Jaroslava se chýlila ke konci.

„Rád tě vidím, kde se tady bereš?“ rozzářil se Páník, když ho na Letné před pár dny náhodou potkal. „Brzo máme sraz staré gardy, doufám, že přijdeš,“ zval bývalého spoluhráče na setkání veteránů. „Musím přijít, protože jsem to fakt flákal,“ přiznává Jaroslav Jugas.

To už bude po finále poháru, k němuž se opět stočí řeč. Zopakovat triumf starý 47 let je pro Jakuba velkou výzvou.

„Kdyby pohár ve Zlíně zase vyhrál Jugas, to by bylo něco,“ zasní se Jakub. Z jeho spoluhráčů přitom ne každý ví o jeho příbuzenském vztahu s vítězem Československého poháru. „Zahraniční to netuší, hodně kluků si myslelo, že to byl můj taťka.“

„Úspěch do Zlína letos patří“

Když před 47 lety nenápadný klub z východu Moravy vyhrál v zápase se slavným Slovanem Bratislava federální pohár, byla to senzace. „Slavili jsme na hotelu, cárali jsme přes město. Všechno je už ale pryč, žiju spíše přítomností. Vzpomínání nechám na jiné. Moc věcí si nepamatuju,“ omlouvá se Jaroslav Jugas.

Zlínu se tehdy poprvé v historii otevřela cesta do evropských pohárů. A byť po vítězném předkole s irským Dublinem vypadl s nizozemským PSV Eindhoven, je to jedna z jeho nejslavnějších kapitol.

„Úspěch do Zlína letos patří a my pro něho musíme udělat úplně všechno. Pohár je velká motivace pro klub, pro celý Zlín,“ uvědomuje si Jakub důležitost pohárového finále.

Pokud by se to povedlo, měl by Jugasův klan o důvod více uspořádat rodinnou sešlost. „Nevídáme se tak často, jak by to mohlo být. Je čas to napravit,“ slibuje Jakub Jugas.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze