Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Vuvuzely a kupa naivních chyb. Takový je Africký pohár národů

Během Afrického poháru národů jsou v hledišti pestrobarevní fanoušci. Toto je příznivec Burkiny Faso. | foto: AP

26 2013
V červnu 2010 celá planeta s nadšením sledovala představení, která se odehrávala v Jihoafrické republice. Fotbalové mistrovství světa, poprvé pořádané na černém kontinentu, bylo tehdy vpravdě speciální. A jaké zprávy létají z jihu Afriky teď, když tam běží "jen" kontinentální šampionát?

Vuvuzely stále zběsile hučí, až diváky u televize bolí hlava. Fanoušci se dál malují pestrými barvami a nosí bizarní převleky. O co méně padá gólů, o to víc naivních chyb hráči dělají.

"Bez urážky nebo jakéhokoli rasistického podtónu: jakmile hrají černoši proti černochům, tak obvykle žádnou velkou kvalitu nevidím. Hráčům chybí taktická vyzrálost. Ne že by jim taktiku nikdo nevysvětlil, ale oni ji nedodržují. Příliš se předvádějí a hrají na sebe. Proto jsou zápasy tak živelné," říká bývalý reprezentant a trenér Vladimír Táborský.

Letos se na televizní přenosy z Afrického poháru národů nedívá a litovat nemusí. Turnaj má obdobnou kvalitu jako v posledních letech. Většina z úvodních čtrnácti zápasů skončila remízou a gólový průměr se zastavil na čísle 1,7. Exkluzivitě šampionátu ubližuje i to, že se koná pouhý rok po předchozím turnaji. Afričané se totiž rozhodli, že turnaj ze sudých let přehodí na liché.

"V mých očích se nemění téměř nic. Většina utkání je na jedno brdo. Zdaleka nejsou tak přítažlivé jako ligové zápasy v západní Evropě. Chybí jim to zásadní: napětí, rychlejší tempo a mně se od televize zdá, že i nasazení," tvrdí někdejší trenér juniorské reprezentace Ivan Kopecký.

Ale pozor, divácký průměr v Jižní Africe převyšuje 25 tisíc lidi na zápas, což je vynikající číslo.

Upřímně, těžko se českým trenérům divit, že Africkému poháru nevěnují tolik pozornosti. Tamní fotbalový styl pro ně není nijak přínosný. Všechny zápasy v podobném tempu, chomáč hráčů brání, chomáč útočí. I proto příliš nepřekvapuje, že se ještě žádný africký tým nedostal přes čtvrtfinále mistrovství světa.

Perly šampionátu

Yaya Touré (Pobřeží slonoviny). Záložník Manchesteru City. Předloni i loni vyhlášen fotbalovým králem Afriky.

Didier Drogba (Pobřeží slonoviny). Velký kapitán a inspirace pro miliony Afričanů. Přijel si pro vítězství.

John Obi Mikel (Nigérie). Jeden z nejplatnějších hráčů Chelsea. V pátek zahodil penaltu.

Emmanuel Adebayor (Togo). Čahoun z Tottenhamu se do národního týmu vrátil po období rebelie.

Seydou Keita (Mali). Ještě loni hrával za Barcelonu. Dvakrát s ní triumfoval v Lize mistrů.

"Často se zdá, že se hráči s evropskými zkušenostmi přizpůsobují africkým zvyklostem," všiml si kouč Kopecký. Přesněji řečeno: radši vymýšlejí frajeřinky, než by své umění věnovali mužstvu. Příkladem budiž třeba páteční duel mezi Zambií a Nigérií, kdy si nigérijský záložník John Obi Mikel stoupl k penaltě. Hvězda londýnské Chelsea ji kopl tak mizerně, až se musel stydět.
Něco podobného prožil ve čtvrtek konžský útočník Dieumerci Mbokani. Eso Anderlechtu Brusel zpackalo dvě jasné šance, za což si vyslechlo patřičnou kritiku od trenéra.

"Kdyby se chlapec soustředil na fotbal, tak bychom vyhráli," uvedl kouč Claude Le Roy po remíze 0:0 s Nigerem.

V noci před výkopem byl Mbokani vyhlášen nejlepším hráčem belgické ligy za rok 2012. Hostem slavnostního ceremoniálu se stal aspoň přes satelitní vysílání. "Díky tomu večírku jsme všichni ztratili koncentraci," bědoval Le Roy.

Dosud největším překvapením turnajem tak zůstává nováček z Kapverd. Ostrůvky z Atlantského oceánu, které nemají ani 500 tisíc obyvatel, vyslaly do boje statečné hochy. Říkají si Modří žraloci a v úvodních dvou zápasech neprohráli.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze