Zlatý domácí světový šampionát v roce 1966, třikrát na velkém turnaji semifinále, jinak jen dlouhá léta zklamání, trápení a nenaplněných očekávání. Až o uplynulém víkendu přišel záblesk. Náznak toho, že třeba po víc než padesáti letech znovu přichází doba, kdy se Anglie dočká velké trofeje.
Zatím se dočkala té nejcennější „nedospělé“: v neděli vyhrála mistrovství světa do dvaceti let. Ve finále přetlačila Venezuelu, největší překvapení turnaje, zvítězila 1:0 a od té chvíle v zemi vládne optimistická nálada.
„Už nepotřebujeme další písničky o padesáti letech utrpení,“ usmál se kouč Paul Simpson v narážce na píseň Three Lions, ve které se skupina Lightning Seeds o neúspěšné sérii poprvé zmínila v roce 1996 - a pak před každým dalším turnajem v refrénu jen měnila počet let bez velkého triumfu.
„Je skvělé, jak šla naše mládež nahoru. Máme hodně talentů, snad to svět brzy pozná,“ zaradoval se i trenér reprezentačního áčka Gareth Southgate.
Přitom ještě neuběhl ani rok od chvíle, kdy Angličané prožívali možná největší potupu v historii. V osmifinále Eura je senzačně vyřadil Island a reprezentace se vracela domů s ostudou. Teď jsou znovu fanoušci plní naděje. Díky čemu? Co Anglii pomohlo vychovat silnou generaci?
Odpověď najdete v jedenáctistránkové brožuře, kterou se mají řídit trenéři všech anglických reprezentačních výběrů a která nese příznačný název „Anglická DNA“.
Fotbalová asociace ji představila už v prosinci 2014 a pravidla, jak vychovávat nadějné hráče, částečně okoukala v Belgii a Německu, kde také před časem museli reagovat na to, že zásobárna talentů začala vysychat.
Základní myšlenka? Všechno na sebe musí navazovat. Trenéři, náplň tréninků, styl hry a typologický výběr hráčů musí být na všech věkových úrovních od patnácti let výš podobný. „Jediné, co se pro hráče při přechodu výš bude měnit, je velikost dresu,“ vysvětlil s nadsázkou Dan Answorth, šéf úseku talentované mládeže.
Angličtí fotbalisté s pohárem pro mistry světa v kategorii do 20 let.
Pro Anglii léta platilo, že sázela hlavně na bojovné, odolné typy, spoléhala na to, že výsledky uhraje díky maximálnímu nasazení. Ne že by tyhle principy chtěla opouštět, ale mnohem víc se v poslední době zaměřuje na výchovu technických fotbalistů, kteří dají hře myšlenku.
Zlatá dvacítka je prvním důkazem, že se to daří, svět se díky ní začíná učit nová jména. Hvězdami turnaje byli útočníci Dominic Solanke a Dominic Calvert-Lewin, šikovný záložník Ademola Lookman, kapitán Lewis Cook nebo brankář Freddie Woodman, který ve finále chytil penaltu.
Všem na Twitteru gratuloval princ William i Geoff Hurst, střelec hattricku ve finále šampionátu v roce 1966. Objeví se časem jeho nástupce, který také Anglii vystřílí zlato?
