Drtivá většina dětských účastníků okamžitě poznala muže, na jehož fotbalovou školu dorazili. Byl mezi nimi například i chlapec z Pensylvánie či Jižní Koreje, také ti chtěli zblízka pocítit péči českého vítěze Ligy mistrů.
"Když jsem byl já malý, žádné takové tábory nebyly a mě to mrzelo. Proto vznikl nápad na tuto fotbalovou školu, ve které se na týden děti mohou vcítit do kůže profesionálního fotbalisty," říkal Čech.
V tu chvíli byl ještě schovaný vevnitř, ale když vyšel na hřiště, strhl se mumraj.
"Čau, Čechu, jsi nejlepší!" slyšel gólman na uvítanou, pak si s dětmi zahrál PlayStation i fotbal na nafukovacím hřišti. "Vy je teda drtíte!" povzbuzoval tým, za který chytal. A bral to poctivě: vrhal se po míčích a předváděl reflexivní zákroky, jako by chytal v anglické lize za Chelsea. S většími dětmi pak podnikl brankářský trénink.
Také se podepisoval a fotil. "U některých je možná právě tohle důvod, proč jsou tady. Tak se jim ho snažím splnit."
Čech si také povídal. Jednu besedu měl s aktéry školy, jichž je zhruba 160, i přes internet."Jaké je to chytat za Chelsea?" "Jaké je to hrát proti Messimu?" I takové otázky brankář dostával. Označil je za roztomilé, což je dobrá zpráva i pro novináře, kteří mu nekladou jiné.
Na dotaz, kdy bude mít reprezentace kapelu, když Čech hraje na bubny a Rosický na kytaru, brankář odpověděl, že ještě potřebují najít v týmu pianistu a zpěváka, přičemž netuší, kdo ze spoluhráčů umí zpívat nejlépe. "Kromě pověstného kolečka vlastně nikdo nezpíval," narážel s úsměvem na proslulé vystoupení po baráži o Euro, kdy hráči (Čech ovšem ne) skandovali, že Radek Drulák nemá... Však víte co.
Takové věci do Čechovy fotbalové školy nepatří. V sedmi dnech absolvují děti kromě lekcí angličtiny i dvoufázové tréninky, chodí na masáže, do bazénu či na zumbu jako skuteční profesionálové. K profesionálům z Chelsea se Čech přesune o víkendu.
