Liga národů: nová cesta na příští fotbalové Euro

Představte si, že fotbalová reprezentace se z nepovedené kvalifikace o mistrovství světa neotřepe. Že špatně vkročí i do té o evropský šampionát v roce 2020, kam přitom z každé skupiny postupují dva týmy. Že bude zase klopýtat a brzy ztratí šanci na dobré umístění. Chce se vám dodat, že tím přijde i o naději na postup? Pak pozor, opatrně.

S Německem ani s dalšími elitními evropskými celky si Češi v Lize národů zatím určitě nezahrají. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

I když to zní nezvykle, ani neúspěch v kvalifikaci tentokrát nemusí automaticky znamenat konec postupového snu. Zapomeňte na to, že jediná cesta na velký turnaj vede skrz kvalifikační skupinu. Fotbalová Evropa se rozhodla pro revoluci, která nese název Liga národů.

Tím se střemhlav pouští do dobrodružství, jehož základní myšlenkou je: vymýtit nezáživné přátelské zápasy a místo nich zavést novou, atraktivní soutěž.

Jak vypadá složení jednotlivých Lig národů?

Liga A (tři skupiny po čtyřech týmech)
Německo, Portugalsko, Belgie, Španělsko, Švýcarsko, Francie, Anglie, Itálie, Polsko, Chorvatsko, Island, Wales

Liga B (tři skupiny po čtyřech týmech)
Rusko, Severní Irsko, Slovensko, Švédsko, Nizozemsko, Ukrajina, Bosna a Hercegovina, Rakousko, Turecko, Irsko, Dánsko a Maďarsko

Liga C (tři skupiny po čtyřech týmech a jedna skupina po třech týmech)
Slovinsko, Albánie, Česko, Rumunsko, Skotsko, Černá Hora, Srbsko, Řecko, Bulharsko, Izrael, Norsko, Kypr, Finsko, Estonsko, Ázerbájdžán

Liga D (čtyři skupiny po čtyřech týmech)
Litva, Bělorusko, Gruzie, Arménie, Makedonie, Faerské ostrovy, Lucembursko, Lotyšsko, Moldavsko, Kazachstán, Lichtenštejnsko, Andorra, Malta, Kosovo, San Marino, Gibraltar

Poznámka: Definitivní složení jednotlivých výkonnostních soutěží bude známo po říjnových kvalifikačních zápasech.

„Přátelská utkání nikoho nezajímají. Fanoušky, novináře ani hráče,“ prohlásil před třemi a půl lety Michel Platini, tehdejší prezident UEFA, když koncept Ligy národů představoval veřejnosti.

Pokud chcete pochopit, jak bude jím vymyšlený projekt fungovat, čtěte opravdu pozorně. A možná raději několikrát.

Země se podle koeficientu reprezentací rozdělí do čtyř divizí. V divizi A a B jich bude dvanáct, takže vzniknou čtyři skupiny po třech. V divizi C se shromáždí patnáct států, tedy jedna skupina po třech a tři po čtyřech. A déčko obsadí šestnáct zemí rozdělených do čtyř skupin po čtyřech.

Skupinová fáze, ve které bude hrát každý s každým doma a venku, se bude hrát v září, říjnu a listopadu 2018, tedy ještě předtím, než odstartuje kvalifikace o Euro. Z ní vzejde dvacet postupujících a Liga národů má za úkol vygenerovat zbylé čtyři.

Jak jedno z bonusových míst získat? Vyhrát svou skupinu a pak play-off. V něm se v březnu 2020, tedy po skončení kvalifikace, utkají čtyři vítězové skupin v dané divizi.

K tomu připočtěte další možnou zápletku: v případě, že bude mít vítěz jakékoliv skupiny už postup na Euro jistý z kvalifikace, jde do play-off další stát v pořadí divize.

Jak vypadá situace českých fotbalistů

Češi mají šanci se posunout do Ligy B, k tomu v říjnových duelech potřebují přeskočit tři z těchto soupeřů: Albánie, Slovinsko, Maďarsko, Dánsko, Irsko, Turecko, Rakousko, Bosna a Hercegovina.

Co všechno se musí stát?

• První podmínkou je, že Češi musí vyhrát v Ázerbájdžánu a doma porazit San Marino. Zároveň musí ztrácet soupeři.
• Albánie (Španělsko venku, Itálie doma), Slovinsko (Anglie venku, Skotsko doma) a Maďarsko (Švýcarsko venku, Faery doma) musí alespoň v jednom ze dvou duelů ztratit.
• Dánsko (Černá Hora venku, Rumunsko doma) a Irsko (Moldavsko doma, Wales venku) musí aspoň jednou prohrát nebo dvakrát remizovat.
• Turecko (Island doma, Finsko venku) nesmí ani jednou vyhrát.
• Rakousko (Srbsko doma, Moldavsko venku) a Bosna (Belgie doma, Estonsko venku) musí obě utkání prohrát.

Ještě se orientujete?

Systém vypadá na první pohled složitě, ale Česko se o všechny jeho záludnosti už teď musí zajímat. Výsledky ve zbytku nepovedené kvalifikace o šampionát v Rusku totiž rozhodnou o tom, v jaké divizi bude tým v Lize národů hrát.

Proto není jedno, jak Češi zvládnou závěrečné dva - na první pohled už bezvýznamné - zápasy v Ázerbájdžánu a se San Marinem. Teď jsou až ve třetí divizi, ale dvě vítězství dávají slušnou šanci na to, že povyskočí do druhé. „Už teď nám jde o příští Euro,“ říká reprezentační manažer Jaromír Šeterle.

Zároveň se ale otevírá zásadní otázka: je posun výš výhodný? Z větší části ano. Česko se sice dostane do papírově těžší divize, ale zároveň by mohlo být při losu kvalifikace ve druhém koši, kam se z „céčka“ nemá šanci dostat. Tím by se v kvalifikační skupině dostalo do silnější pozice.

Ale je tu i pohled z druhé strany: pokud zůstane ve třetí divizi, hypoteticky se zvýší možnost v konkurenci o něco slabších soupeřů vybojovat dodatečný postup v play-off. V tom spočívá jedno z hlavních úskalí Ligy národů: je možné, že se začnou množit spekulace.

Zkuste se vžít třeba do role Ázerbájdžánců, příštích českých soupeřů. V pořadí národů jsou na 39. místě, tedy těsně nad hranou pádu z divize C. Je to kacířská myšlenka, ale... Není pro ně ve chvíli, kdy už v současné kvalifikaci nemají šanci na postup, výhodnější dvakrát prohrát a zahrát si za rok v Lize národů o přímý postup s týmy jako San Marino, Andorra nebo Gibraltar?

Minusů by se našlo víc. Přátelské zápasy sice skutečně málokdy přitáhly diváky, ale trenéři si mohli v rámci možností vybrat soupeře, kteří tým prověří v návaznosti na to, co jej čeká.

Teď? Silní budou hrát se silnými, průměrní s průměrnými, slabí se slabými či nejslabšími. To vše v rámci kontinentu: mizí prostor pro dojednání přípravy třeba s týmem z Jižní Ameriky, Afriky nebo Asie.

Něco za něco. Výměnou za kus svobody získají týmy novou šanci, jak proklouznout na šampionát.