Kdo jiný také.
Vždyť Real Madrid už je ve finále popatnácté v historii, nikdo jiný v něm nebyl častěji.
Do druhého finále v řadě se dostal po více než půlstoletí, kdy vyhrál tehdejší Pohár mistrů evropských zemí mezi lety 1956 a 1960 pětkrát v řadě.
Jediná branka ho navíc dělí od pětistého gólu v Lize mistrů, kde jich žádný jiný tým nenastřílel víc.
„Jsme šťastní, že jsme znovu ve finále,“ oddychl si trenér Zinedine Zidane po odvetném zápase.
Real ovšem odvetu semifinále odstartoval bídně. Za čtvrthodiny inkasoval od Atlétika dva góly a z tříbrankového náskoku byl rázem jen hubený rozdíl.
„Dost nám to ztížili, ale o to sladší pro nás postup do finále je. Vyřadili jsme fantastický tým,“ uznal Isco, který dal v závěru poločasu klíčový gól.
Pak už byla situace Atlétika neřešitelná. Na další tři góly, které potřeboval k postupu, už neměl. „Zatracený venkovní gól zabil další parádní zápas,“ litoval na Twitteru bývalý útočník Gary Lineker.
Za přežitek považují pravidlo o gólu na hřišti soupeře i další osobnosti z fotbalového prostředí. Opakovaně ho kritizují například Sir Alex Ferguson či Arséne Wenger. Přidal se i Diego Simeone, kouč ve středu vyřazeného Atlétika.
„Tvrdím lidem z UEFA, že hostující týmy mají v odvetě nespravedlivou výhodu,“ opakoval Simeone už během čtvrtfinále. Tenkrát hrálo Atlético v Leicesteru a právě díky venkovnímu gólu rozhodlo dvojzápas ve svůj prospěch. Proti Realu se situace obrátila.
I kvůli tomu se nestal zázrak, který před zápasem vzýval Diego Simeone. S vážností tvrdil, že Atlético postoupit může, porážce 0:3 z prvního duelu navzdory. „Nemluvili jsme do větru a bojovali jsme naplno,“ potěšilo ho.
Ani to však Atlétiku na Real v Lize mistrů čtvrtý rok po sobě nestačilo.
