Komunistický deník l'Humanité píše, že Francouzi "Dosáhli na Měsíc", levicový Libération má titulek "Opakování - dva roky po Mondialu" a mírně bulvární France Soir je rovnou přesvědčen, že "modří" jsou "Mistry vesmíru". Nedělník Journal du Dimanche vydal těsně před půlnocí zvláštní vydání s palcovým titulkem "Historické".
Deník L'Équipe udělil finálovému zápasu za kvalitu nejvyšší možný počet šesti hvězdiček, z hráčů si nejlepší známku (osm) odnesl útočník Thierry Henry, zatímco Blanc, Desailly a Deschamps dostali po 7,5. Nejnižší hodnocení z "modrých" měli Djorkaeff a Thuram (po 5,5). Z Italů dopadl nejlépe útočník Totti (7,5), zatímco Fiore a Cannavaro dostali jen 5,5.
Vítězství francouzského mužstva poskytlo většině listů také látku k analýzám a komentářům. Podle L'Équipu jsou Francouzi "týmem snů" konce století a zařadili se po bok takovým legendám jako Björnu Borgovi a Eddymu Merckxovi, kteří sice soutěžili v jiné době a v jiných sportech, ale mají s nimi společné to, že se stali neporazitelnými.
Také Libération se zamýšlí nad "kulturou vyhrávání" tohoto týmu. Dvě vítězství dosažená v posledním okamžiku nad Portugalskem a Itálií potvrzují podle něj psychickou sílu mužstva, jejímž zosobněním je Zinedine Zidane.
Tento tým se stal "strojem na vyhrávání - titulů, poct, peněz a srdcí", napsal Le Figaro. Zidane a jeho spoluhráči jsou mnohem více než fotbalisty. Představují Francii, která vyhrává, Francii snů. Jsou symbolem úspěchu, dávají zapomenout na každodenní starosti a umožňují během zápasu nebo soutěže odsunout stranou všechny rozdíly, uvedl Le Figaro.
Také belgický tisk hodnotí poslední zápas šampionátu a vesměs považuje francouzské vítězství ve finále za zasloužené. La Libre Belgique soudí, že takováto šňůra úspěchů, světový a evropský titul, není dílem náhody či talentovaných individualit, ale výsledkem dlouhodobého soustředěného úsilí.
Francouzský fotbal se ocitl koncem 80. let v hluboké krizi, z níž se dostal jedině díky tomu, že se svaz nezaměřil na 'látání děr', ale na dlouhodobé úsilí vychovat mladou generaci. "Za pár let se jim podařilo obrátit směr, vybudovat zázemí, jaké dnes nemá nikdo, pospojovat několik generací. Výsledkem je hlavní trumf Francie, dokonalá důvěra v sebe sama."
Obdobně Le Soir píše, že "všechno zlato z pokladen italských klubů neumožní za jeden turnaj dohnat zpoždění, které tamní fotbal nabral při výchově mladých talentů". Francie má podle listu z tohoto hlediska "náskok 10-20 let" před konkurencí. Nebylo to snadné, ale Francie "dnes sklízí plody svých investic a to je jen a jen spravedlivé. Všechno ostatní jsou řeči."
