V neděli kolem 23. hodiny se ztichlými ulicemi pražských Vršovic začaly sjíždět houkající policejní vozy. Podle informací iDNES.cz před branami stadionu čekalo dvacet až třicet fanoušků v kuklách, kteří po výpravě házeli kameny, skleněné lahve a petardy.
Došlo i na fyzické napadení několika hráčů, kteří vyšli jako první z autobusu a nic netušili. Ti museli před rozzuřenou skupinou utéct do útrob stadionu, zbytek týmu zůstal v autobusu, dokud nepřijela policie a začala výtržníky zatýkat.
"Na autobus čekala maskovaná skupina zřejmě radikálních fanoušků Slavie. Důležité je, že nikdo nebyl zraněn. Hráči byli v šoku, protože nic netušili a najednou se proti nim vyřítila maskovaná skupinka. Ale pondělní dopolední trénink proběhl bez komplikací," uvedla slávistická tisková mluvčí Soňa Nouzáková.
Samotní hráči o incidentu odmítají mluvit. Nechtějí být vystavováni dalšímu tlaku, který jejich nepovedenou sezonu provází. Pro všechny to byl hrůzný zážitek.
Chuligáni způsobili na autobusu škodu asi 50 tisíc korun. Rozbili boční okna. Autobus patří hokejové Slavii.
"Zasahovali jsme krátce před třiadvacátou hodinou, když autobus s fotbalisty Slavie napadlo asi dvacet lidí. Oni tedy spíše pokřikovali a používali zábavní pyrotechniku. Ale jeden z nich hodil kámen a rozbil okno autobusu. Celkem jsme zadrželi pět lidí kvůli podezření z výtržnictví a poškození cizí věci," řekl mluvčí pražské policie Jan Daněk.
Slavia se už několik sezon topí v bídě. Klub nemá peníze, schází hráčská kvalita, výsledky jsou tragické. Po devíti kolech ligy jsou slávisté až na 15. místě. Horší je jen nováček ze Znojma a za necelý týden čeká ve velkém derby Sparta.
Útok fanoušků zažila i Sparta
I ta má s ataky tvrdého jádra fanoušků nemilé zkušenosti. Shodou okolností sparťanští ultras napadli autobus s hráči rovněž po porážce v Jablonci. Byl konec března 2002 a po výsledku 0:2 skončil trenér Jaroslav Hřebík. Ještě předtím ale naštvaní příznivci zablokovali výpravě vracející se do Prahy nájezd na dálnici, kameny rozbili přední sklo autobusu a vyhrožovali dalšími akcemi, pokud se nezlepší výsledky.
Stejná situace nastala i v květnu 2008, kdy Sparta v posledních třech kolech ztratila téměř jistý titul, který darovala Slavii. Fanoušci si na mužstvo počkali po posledním kole, kdy sparťané prohráli 3:4 v Liberci.
"Takhle na to vzpomíná někdejší sparťanský záložník Pavel Horváth ve své knize Můj příběh nekončí: "Tvrdé jádro nás po druhém místě nemínilo vzít na milost. Když jsme dorazili z Liberce na Letnou, rozzuření kotelníci stáli u hlavní brány, házeli petardy a nadávali, seč jim síly stačily. Jela s námi ochranka i policejní patrola, takže bychom měli být v bezpečí, jenže já se cítil v ohrožení. Vzduchem létaly zapalovače a šutry. ´Počkejte, vy zm..., až vás dostanu do pazoury,´ křičel jeden zuřivec přes mříže, které nás oddělovaly. Ze stadionu jsme mizeli zadní branou od atletické dráhy. Měl jsem hrůzu z toho, co by se stalo, kdyby mě lapli. Však jsem je viděl, jak letí kolem tramvajových kolejí na druhou stranu stadionu. Naštěstí jsem zrovna řídil džípa, který si na betonových panelech zadrncal a svištěl dál. Navzdory přikázanému směru doprava jsem to šoupnul do jednosměrky Nad Královskou oborou. Klika, že proti mě nic nejelo, jinak bych musel prchnout přes chodník u basketbalové haly."
Něco podobného prožívali před nedělní půlnocí i slávisté.
