Po faulu na ni, kopanci do bolavé achilovky, přišla penalta. A díky ní Sparta dala vedoucí gól proti rumunské Kluži v zápase, který skončil 1:1.
Nejlepší střelkyně uplynulé sezony se tentokrát netrefila. Ale loni nasázela doma 48 branek. Když pálí o tréninku na branku, po vydařené ráně křičí: Núúúno Gomééés.
Tolik se jí líbí portugalský kanonýr, dětská tvář s instinktem zabijáka. Pochází z Osečné pod Ještědem. "U nás hrál táta, strejda, všichni." Do 15 nastupovala za žáky načerno. V sestavě psali: Ivan Moc.
"Do sprchy mě pouštěli první a já se převlíkala otočená zády." Přes Českou Lípu se dostala do Slavie. Neměla práci, jen fotbal.
"Naštěstí jsem bydlela u tety." Snažila se, ale nerozuměla si s trenérem Trávníkem.
Později našla zaměstnání i podnájem.
A přetáhla ji Sparta. "Jenže pořád fandím Slavii. Ale jen v chlapech," povídá s provinilým výrazem.
"Kdyby se trénovalo dvakrát denně, nikdy nebude chybět," oceňuje její píli Dušan Žovinec, trenér Sparty i reprezentace. Elitní ženský tým země se však schází pětkrát týdně.
Všechny členky buď pracují, nebo chodí do školy.Mnohé dojíždějí, dokonce až z Pardubic.
A co za to? Často jen jízlivý úsměšek okolí. Respekt fanoušků v Americe, Německu nebo ve Skandinávii mohou tiše závidět. A zahraniční angažmá? "Možná bych něco vydělala, ale pokud bych se nedostala do špičkového týmu, sportovně bych šla dolů."
I ve Spartě dostane na přilepšenou. "Za titul to bylo víc než plat na poště." Sparťanské hvězdy se na holky dívat nechodí. "Kdyby tak přišli Slepička nebo Kisel, jsou moc sympatičtí."
 Eva Mocová |
