"Do Jugoslávie jsme jeli s tím, abychom neudělali ostudu, to se docela povedlo," vzpomínal rozesmátý Panenka, autor legendární penalty, kterou ukončil vítězné finále.
"Byl na mě hrozný tlak. Bydlel jsem s Ivo Viktorem na pokoji, a když jsem mu před zápasem říkal, že bych případně penaltu kopnul dloubákem, tak mi odpověděl, že to takhle kopat nemůžu. A jestli jo, nepustí mě na pokoj," smál se Panenka. "Kdybych ji nedal, tak spím na chodbě."
Legendární fotbalisté vzpomínali na úspěch, od kterého uplynulo už 28 let. Nejvíce se probíral památný penaltový rozstřel.
"Neměl jsem penalty v oblibě, bouřilo to ve mně, ale nemohl jsem to na sobě nechat znát," přiznal Viktor, který v Bělehradě obdržel cenu pro nejlepšího hráče mistrovství.
A jak se vybírali hráči, kteří šli kopat? "Na soustředění jsme penalty trénovali a já byl s Tondou Panenkou nejlepší," říkal Veselý. "Trenér Ježek mě ale určil jako šestého. Nebyl jsem typický penaltář."
"Když trenér vybíral hráče, tak jsme Frantu našli v první řadě mezi divákama," žertoval Panenka.
"Bylo mi strašně blbě, celý jsem se chvěl. Byl jsem nervózní. Tonda mě vysvobodil," říkal Veselý.
"Je to hezký pocit, dívat se na sestřihy z Bělehradu. Občas si také zalistuji v knížce, ve které na turnaj vzpomínám," přiznal Viktor.
 Antonín Panenka, František Veselý a Ivo Viktor na setkání v Národním muzeu bavili diváky svými historkami o památném mistrovství Evropy 1976 |
