Mluvit o bitvě trpaslíka s obrem zavání klišé, ale jak jinak nazvat vystoupení země s pouhými 165 tisíci obyvateli proti gigantovi s víc než miliardou lidí? Na hřišti je to ovšem vždy jedenáct proti jedenácti a Guam tak v úterý Indii skolil 2:1. „Věděli jsme, že se tu každému bude hrát těžko. Tohle není ten samý Guam jako před patnácti, šestnácti lety,“ prohlásil anglický trenér vítězů Garry White.
Narážel tak především na listopad 2000, kdy se Guam poprvé a do letoška také naposledy troufl pustit do honby za světovým šampionátem. Výsledek byl devastující: ostrované nejprve podlehli Íránu 0:19, což byl tehdy rekordní výsledek všech kvalifikací o mistrovství světa, vzápětí se nechali od podstatně slabšího Tádžikistánu spráskat 0:16.
„Byl to kopanec do zadku. A také základní kámen toho, kde jsme dnes,“ připomíná White. „Byl to skvělý příklad toho, že na každé strasti se dá najít pozitivum. Potřebovali jsme tvrději pracovat, mít lepší zařízení a dlouhodobý plán.“
Přestože říká „my“, sám White u tehdejší potupy (vlastně potup, protože ještě před deseti lety dostal Guam v přáteláku se Severní Koreou naloženo 0:21) nebyl.
Někdejší technický ředitel amerického Seattlu se nechal na nejjižnější výspu soustroví Mariany zlákat před třemi lety. A našel tu perfektní zázemí postavené za peníze z rozvojového programu FIFA. Právě díky podobným projektům získával nedávno odstoupivší šéf světového fotbalu Sepp Blatter náklonnost „malých a chudých“, která jej tak dlouho držela u kormidla.
Na Guamu tenhle postup zabral dokonale. „Naše centrum využíváme každý den,“ přibližuje White. „Máme akademie, mládežnický program, vzdělávání trenérů.“
A konečně také výsledky. V roce 2009 se Guam pětatřicet let po vstupu na mezinárodní scénu dočkal prvního vítězství, když zdolal Mongolsko. V posledních letech už soupeře z oblasti poráží pravidelně.
Kouč White národnímu týmu přišil hrdou přezdívku Matao vycházející z domorodých tradic, jeho hráči před každým utkáním skládají zvláštní slib. Fotbal se na území spadajícím pod jurisdikci USA postupně stal sportem číslo jedna, reprezentaci zaplnili borci se zkušenostmi z amerických soutěží.
Guam se tak po letech půstu opět pustil do soutěže pod hlavičkou FIFA a minulý týden se poprvé dočkal kvalifikačního zápasu nad domácí půdě. A byla to premiéra jako hrom, Matao přemohli Turkmenistán 1:0.
„Pro zdejší lid to byla historická událost. Nemůžeme nikam vyjít, aniž by nás fanoušci neoslavovali, nemůžete sledovat televizi ani poslouchat radio, aniž by se tam nemluvilo o fotbale,“ líčí White.
Triumf nad Indií, který jeho tým po dvou kolech posunul do čela skupiny, nadšení na ostrově ještě vystupňoval. Kdepak, mluvit o postupu by bylo bláhové, vždyť dalšími soky budou Omán a Írán, na něž by trpaslík ani při vší své kuráži stačit neměl. Už nyní však jeho pouť připomíná pohádku. „Naším cílem je dostat Guam na fotbalovou mapu. A myslím, že už se to děje,“ pochvaluje si White.
