Jak k tomu vůbec došlo, že vás angažoval tým ze třetí nejvyšší soutěže?
První kontakt proběhl už v létě přes Jirku Poděbradského, se kterým jsem v Hradci hrával a se kterým jsem od té doby velkým kamarádem. Tehdy to ještě nevyšlo, ale teď už jsme se dohodli.
Co vás přesvědčilo, že jste na nabídku klubu, který nehraje ani první, ani druhou ligu, kývl?
Ambice jít nahoru. Po deseti letech v první lize bych asi ještě teď nechtěl jít rovnou do třetí s tím, tam podobná ambice jako je v Olympii, není. Na konci sezony by měl být postup.
Vy jste z Hradce odešel v roce 2013, kdy byla Olympia někde úplně jinde. Vnímal jste ji tehdy?
Abych řekl pravdu, tak jsem věděl, že takový klub v Hradci je, ale jinak moc ne. Od léta jsem je ale už sledoval pravidelně, navíc tady hrálo několik kamarádů, se kterými jsem se v Hradci už potkal. Byli tady Vlasta Karal, Adrian Rolko, Filip Klapka. Klub šel hodně nahoru, teď už je někde úplně jinde.
Vojtěch Štěpán
|
A také Jirka Poděbradský, se kterým se ale už asi nepotkáte, protože z Olympie odchází?
Bohužel, to je mi líto.
Říkal jste, že první kontakt s Olympií proběhl už v létě. Proč to tehdy nedopadlo, i když byste s uvolněním ze Sigmy problém neměl?
Protože jsem tehdy řešil ještě záležitost se zahraničním angažmá a pak už bylo pozdě.
Prý jste byl na testech na Maltě, ale smlouvu jste nakonec nepodepsal. Co se stalo?
Já bych to trochu poopravil. Když jsem tam totiž s manažerem vyrazil, tak s tím, že jen letíme podepsat smlouvu. Byly dané jasné podmínky, podle mých informací to mělo proběhnout vcelku rychle.
A neproběhlo?
Když jsme tam dorazili, tak se k žádnému podpisu neschylovalo a oni přišli s tím, že za dvě hodiny začíná trénink. Moc se mi do toho nechtělo, moc jsem na to nebyl připravený, neměl jsem ani povolení. Ale trénovat jsem šel.
Co bylo dál?
Právě že nic, takový ten středomořský klid a pohoda. Dejte si oběd, zajděte si k moři a stále se to prodlužovalo. Po asi pěti dnech přišli s tím, že hrají přípravný zápas a ať jdu hrát.
Šel jste?
Moc se mi do toho nechtělo, takový nátlak nemám moc rád. Ale šel jsem s tím, že odehraju poločas. Dařilo se, během chvíle jsem dal gól, na druhý nahrál, přitom jsme hráli proti čtvrtému týmu tamní ligy. Pak mě trenér stáhl, že je to výborný, že mu to stačí. Měl jsem radost, volal jsem domů manželce, že to bude dobré.
Nakonec jste ale smlouvu nepodepsal. Proč?
Protože najednou začali smlouvat, ať slevím.
Čím argumentovali?
Tím, že shánějí koncového útočníka, že chtějí typického hroťáka, což já nejsem. My jsme s manažerem trvali na dopředu smluvených podmínkách, nebyl důvod z nich slevovat. No a k dohodě nedošlo.
Hodně velké rozčarování?
Na jednu stranu ano, na druhou zajímavá zkušenost a možná to tak mělo být. Čekali jsme přírůstek do rodiny, bylo by to komplikované.
Zůstal jste tedy ještě podzim v Olomouci. Jak jste to bral?
Když člověk moc nehraje, jak to bylo v mém případě, tak z toho moc veselý být nemůže. Mohl jsem si angažmá hledat, ale bylo pozdě. Tak jsem dál makal, chodil jsem aspoň na lavičku, občas jsem se na chvilku dostal na hřiště.
Dost těžký úděl pro hráče, který se rok předtím do Olomouce vracel jako posila, které se v ostravském Baníku dařilo...
Co si budeme povídat, tenhle návrat do Olomouce se nepovedl. V Baníku to bylo výborné, myslím si, že jsem tam byl i docela důležitým hráčem, měl jsem za sebou dobrou zkušenost ve Slavii. A v Sigmě pak šance nepřišla.
Řekl vám někdo proč?
Já tuhle odpověď neznám a ani se o tom nechci moc bavit. Každopádně to je pryč a raději se budu dívat dopředu. Takhle to dopadlo, ale zapšklý určitě nejsem.
Jaká byla jednání s Olympií?
V pohodě, od prosince jsme si volali, během vánočních svátků všechno doladili. V úterý jsem byl na testech a teď už normálně trénuji. Chtěl jsem jít někam, kde budu platný, což se tady snad potvrdí.
Jste potřetí v Hradci, to už jste skoro jako doma, i když prý budete zase dojíždět.
Budu, stále žijeme v Litomyšli, kde máme rodinné zázemí. Ale já jsem na dojíždění zvyklý, dojíždím někam celý život. A Hradec mi je blízký, tak teď už jen splnit ten cíl.
Proč poctivec Štěpán nedostal v Olomouci větší šanci?Vojtěch Štěpán přestoupil z Olomouce do Hradce Králové. Nikoliv však prvoligového, ale do třetiligové Olympie. Tak po roce a půl končí štace 31letého rychlého univerzála v Sigmě. Aniž by se vzdor očekávání prosadil v základní sestavě. Aniž by vlastně vůbec dostal pořádnou šanci. „Co si budeme povídat, tenhle návrat do Olomouce se nepovedl,“ shrnul. „Takhle to dopadlo a neznám odpověď proč, ale zapšklý určitě nejsem,“ ubezpečí sympaťák. Přitom kyselý by být mohl a nikdo by se nedivil. To bylo tak: před minulou sezonou se vrátil do Olomouce z Ostravy, kde byl stěžejním hráčem. A měl se jím stát také v Sigmě. Po návratu do první ligy jej trenér Leoš Kalvoda nadšeně vítal: „Štěpána jsem chtěl už ve Znojmě i v několika jiných mančaftech, ale vždycky dal přednost lepším týmům, třeba Slavii. Tomu se nedivím. Já si myslím, že by nám mohl výrazně pomoct.“ A sportovní ředitel Ladislav Minář doplnil: „Vojta je díky rychlosti využitelný na obou krajích sestavy.“  Štěpán proto věřil: „Šance na sestavu je velká. Navíc dlouho jsem tady bydlel, hrál v Sigmě od 16 let do pětadvaceti. Hodně lidí tu poznávám. Jsem rád, že jsem se vrátil domů.“ Jenže v základní sestavě Sigmy hrál jedinkrát. Mihl se v osmi zápasech, připsal si jednu asistenci. Nepřesvědčil Kalvodu, ani pak jeho nástupce Václava Jílka, jenž mu záhy dal zelenou k odchodu. Po sestupu to vypadalo, že Štěpán podepíše smlouvu na Maltě, ale přestup mu nakonec krachl. Tak se vrátil do Jílkova týmu, ale zase nedostal šanci. Když tedy nepočítáme tři zápasy, do kterých naskočil jako střídající hráč a celkem na podzim odehrál nicotných 24 minut. Na křídlech upřednostnil Jílek produktivního Faltu, Zahradníčka, ale i Buchvaldka nebo třeba Hálu. Jílek: Rozhodla čistě výkonnost Důvod? Podle Jílka jedině výkonnostní, byť se to po sestupu zdálo mnohým fanouškům zvláštní: Pracant Štěpán přece nemohl hrát v obraně hůř než Hála, přes něhož soupeři lehce chodili do šancí. A jeho rychlost by platila v ofenzivě, i kdyby nastupoval jako žolík. A především jeho morální vlastnosti by mdlý mančaft v boji o záchranu tolik potřeboval jako předtím v Ostravě. Jílka však nepřesvědčil. Ostatně trenér v každodenní práci s hráči ví nejlépe, koho a proč upřednostnit. „Čistě sportovní věc,“ zdůvodňoval odsunutí Štěpána na tribunu nebo lavičku náhradníků. „My jsme se s Vojtou bavili, jeho pozici jsme si vyhodnotili jako hráče číslo čtrnáct, patnáct, šestnáct. S tím se logicky ve svém věku těžko smiřuje, má za sebou penzum ligových zápasů. Měl jinou představu, hledali jsme tak řešení. Umožnili jsme mu, aby dostal prostor pro sehnání angažmá.“ Štěpán může být zklamaný. Ale podívejme se na to z druhé strany: není zklamaná Sigma, že se posila vůbec neprosadila? „Jako trenér to nemůžu brát jako zklamání. Přijdu k mančaftu a hodnotím výkonnost každého hráče, přínos do způsobu hry a jeho charakter. Po charakterové stránce nemůžu říct půl slova,“ ocenil Jílek. „Vojtu znám dlouhodobě. Není s ním jediný problém; vynikající tréninkový přístup, ale zkrátka očekávání od něj byla větší.“ Přednost mají mladí Svou roli sehrál i Štěpánův věk, potenciál, chcete-li. Talentové bojují o mládežnické výběry, tím pádem roste a případně klesá jejich cena, možný zisk pro klub, který odchovance vždy potřeboval zpeněžit. „Jsou tady dneska hráči, kteří balancují na hraně české jedenadvacítky, mají před sebou slušnou budoucnost. A logicky klub i my jsme z toho důvodu upřednostnili tyto hráče. On se tak dostal do pozice, která ho nepředurčovala k tomu, že bude tolik nastupovat,“ uznal Jílek. „Vojta se dlouho nedostal do sestavy. Přístup k tréninku i charakter má bez problémů, naprosto profesionální. Největší slávu měl v Baníku a Baník měl hru postavenou jen na zodpovědné defenzivě, mohl hrát do brejku. My hrajeme do plných, dobýváme. Není to typ hráče, který má na tento způsob hry předpoklady, proto nedostává šanci,“ vysvětloval Jílek v průběhu podzimu s tím, že v první lize by byl do brejkové hry využitelný více. Tím si však protiřečil; ani v první lize jej více nevyužíval. Zkrátka Štěpán pořádnou šanci nedostal. A nepídí se už po hlavním důvodu. „Ani se o tom nechci moc bavit,“ krčí rameny. „V Baníku to bylo výborné, myslím si, že jsem tam byl i docela důležitým hráčem, měl jsem za sebou dobrou zkušenost ve Slavii. A v Sigmě pak šance nepřišla. Je to pryč a raději se budu dívat dopředu.“ Třetí liga jen jaře? Volbou nové adresy překvapil, bude hrát jen třetí nejvyšší soutěž. Věří však, že pouze na jaře. „Přesvědčily mě ambice Olympie jít nahoru. Po 10 letech v lize bych asi ještě teď nechtěl jít rovnou do třetí s tím, že ambice, jako je v Olympii, není. Na konci sezony by měl být postup.“ Kouč Olympie Miloš Sazima na klubovém webu radostně ohlásil: „Doladili jsme administrativní záležitosti s hráčem i Sigmou. Přichází tak ostřílený ligový hráč, který by nám měl ještě zkvalitnit ofenzivu a stát se tahounem týmu.“ V Olomouci to nevyšlo. |
