Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Šmicer vzpomíná na triumf v Lize mistrů: křik do kamery a obří doutník

Vladimír Šmicer (vlevo) a Milan Baroš pózují s trofejí pro vítěze Ligy mistrů, kterou v roce 2005 vyhráli s Liverpoolem. | foto:  Michal Šula, MAFRA

27 2017
Slavná trofej pro vítěze fotbalové Ligy mistrů je v Praze, a tak vzpomínky Vladimíra Šmicera na dechberoucí triumf v roce 2005 ožívají. „Největší úspěch kariéry,“ nepochybuje bývalý záložník Liverpoolu.

Liverpool nastoupil před dvanácti lety ve finále proti AC Milán a po prvním poločase prohrával 0:3. Na první pohled ztracený zápas. Ale anglický tým po přestávce senzačně vyrovnal a v penaltovém rozstřelu strhl vítězství na svou stranu. Nezapomenutelný večer v Istanbulu.

Šmicer dal jeden gól a navíc proměnil vítěznou penaltu. On a Milan Baroš se tak stali prvními českými fotbalisty, kteří Ligu mistrů vyhráli. Později je napodobili Marek Jankulovski a Petr Čech.

Trofej v Praze

Trofej pro vítěze Ligy mistrů je ve čtvrtek a v pátek v Praze. Fanoušci se s ní mohou vyfotit v nákupním centru Arkády na Pankráci.

„Dostat trofej do České republiky bylo naším cílem, i když to není jednoduchá věc,“ uvedl Josef Neumann, generální ředitel PepsiCo. „Musíte splnit spoustu požadavků UEFA. Hodně striktní jsou také požadavky ohledně reklamních práv.“

Pořadatelé chystají do pátečního večera několik akcí, kterých se v rámci programu zúčastní Vladimír Šmicer, Milan Baroš, Marek Jankulovski, Jaromír Blažek či Marek Kincl.

Po finále jste v euforii do kamery křičeli „Češi, máme to!“.
No... Ono to tak znělo, ale ve skutečnosti jsme křičeli „Číčo, máme to!“. Tahle si říkáme s Patrikem Bergrem, což vzniklo při jedné příhodě v Anglii. Ale „Češi, máme to!“ vypadalo dobře, tak jsme to tak nechali. Teď po letech jsem se bavil s jedním klukem na svazu a ten mi řekl, že jsem mu to snad ani neměl říkat.

Vy jste tehdy byl výraznou postavou finále, i když jste v základní sestavě chyběl. Ale už ve 23. minutě jste šel na hřiště místo zraněného Harryho Kewella. Životní střídání?
To určitě, i když nejdřív to tak nevypadalo. Dostal jsem se na hřiště za stavu 0:1 a po prvním poločase už to bylo 0:3. Říkal jsem si, že jsem moc nepomohl. Ale po pauze jsme to otočili.

Vzpomenete si, co se vám při střídání honilo hlavou?
Byl jsem překvapený. Prožíval jsem těžkou sezonu, protože jsem byl do února zraněný a moc jsem nehrál. Vždyť já se v posledním zápase proti Aston Ville nedostal ani mezi šestnáct nominovaných. Byl to můj poslední zápas za Liverpool, den před finále jsem měl narozeniny, prohrávali jsme jedna nula... Věděl jsem, že nemám co ztratit a hlavně jsem si to chtěl užít.

Byl čas na nervozitu?
Bylo to tak rychlé a nečekané, že jsem rozklepaný nebyl. Zato když mi trenér Rafael Benítez před penaltovým rozstřelem řekl, že půjdu čtvrtý, tak to na mě dopadlo.

Mohl jste odmítnout?
Mohl, ale bylo mi 32 let, měl jsem něco odehráno a říkal jsem si, že na penaltu nepošlu nějakého dvacetiletého kluka. V hlavě se mi honily myšlenky, že na mě všichni budou koukat. Říkal jsem si, že tu penaltu prostě musím proměnit. A byl jsem strašně rád, když se mi to povedlo.

Vaše penalta navíc byla vítězná. Věděl jste předem, kam a jak ji kopnete?
S Milanem Baroše jsme se ráno bavili a řekli jsme si, kam bychom penaltu případně kopli. Já si vybral pravou stranu. Ale pak brankář Dida třikrát skočil z mého pohledu doleva, tak mě napadlo, jestli svůj záměr na poslední chvíli nezměnit. Ale Milan mi řekl, ať to kopnu, jak jsem se rozhodl už ráno. Dobrá rada.

Fakta

Trofej, která současnou podobu získala v roce 1967, měří 73,5 centimetrů a váží 7,5 kilogramů.

Od sezony 1968/1969 platí, že tým, který Ligu mistrů vyhraje popáté v historii nebo potřetí za sebou, získá trofej do svého vlastnictví. Doposud to dokázaly Real Madrid, Ajax Amsterdam, Bayern Mnichov, AC Milán, Liverpool a Barcelona.

Autorem poháru je švýcarský zlatník Jürg Stadelmann: „Já a můj otec jsme přišli do kanceláře generálního sekretáře UEFA Hanse Bangertera a po podlaze jsme vyskládali naše návrhy. Bangerter si to prohlížel a říkal: ́Bulharům by se líbilo tohle, Španělům tohle, Italové by preferovali tamto a Němci by nejradši šli pro tohle. ́ Tak jsme to všechno spojili jako puzzle."

Rozstřel pro vás probíhal dobře, že?
Když šel na třetí sérii John Arne Riise, tak už jsem vybíral, kam poběžím slavit, protože jsem mohl definitivně rozhodnout. Říkal jsem si, že musím doleva k našim fandům. Jak to byl můj poslední zápas za Liverpool, tak jsem si to vysnil takhle úplně dokonale. Ale on penaltu neproměnil, takže to bylo jedno, a nakonec si slávu užil brankář Jerzy Dudek. Nutno dodat, že zaslouženě.

Přemýšlel jste někdy, jak je možné, že se vám takový obrat povedl?
AC Milán hrál první poločas výborně, ale zase ne tak, aby to bylo 3:0. Zasloužili si vést o gól, možná o dva. My jsme ve druhém poločase na vývoj zareagovali, šli jsme na hřiště s nějakým plánem, zatímco AC Milán to chtěl dohrát. Pravda je, že v prodloužení byl soupeř lepší a my to chtěli dovést do penalt. Což je možná trochu paradoxní, protože Angličanům se v penaltových rozstřelech moc nedaří.

Byla po největším triumfu i největší oslava?
My jsme byli hrozně unavení. Zápas skončil pozdě, půlka týmu měla mediální povinnosti a na hotel jsme se dostali v půl třetí ráno. Navíc jsme druhý den brzy letěli do Anglie. Velká párty nebyla. Ale s Milanem Barošem a Igorem Biščanem jsme alespoň jeli na diskotéku. Jenom jsme tam seděli a užívali jsme si to. Ani jsme moc nepili, aby nám nebylo špatně a nebolela nás hlava. Po tom fantastickém průběhu jsme byli v euforii. Poprosil jsem o doutník a přinesli mi tak velký, že jsem ho celý večer nemohl dokouřit, to jsem v životě neviděl. Tu noc jsme moc nespali. A pak na nás v Liverpoolu čekalo asi milion lidí. Neuvěřitelné přivítání.

Schází se občas liverpoolská parta?
V roce 2015, kdy bylo desetileté výročí, jsme měli setkání všech hráčů. Přišlo asi patnáct tisíc fanoušků a byl to krásný večer. Jinak jsme celkem aktivní a párkrát do roka se scházíme.

Autor:


Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze