Co teď děláte?
Když jsem na konci minulého ročníku skončil jako asistent trenéra ve Slavii, se kterou jsme se zachránili až v posledním kole, tak jsem si řekl, že si musím trochu odpočinout. Mám za sebou půlrok, kdy jsem odpočíval, hodně cestoval, hrál exhibice za různé staré gardy a také jsem si zlepšil golfový hendikep. Navíc mám děti - Jiřímu je už jedenáct, takže se na jeho fotbal už dá koukat.
Dotáhne to jednou až do slávistického áčka?
Na to je ještě brzy, aby se to poznalo. Fotbal ho baví, ale nejdůležitější roky pro mladé hráče jsou od čtrnácti do osmnácti let, kdy se kluci začínají měnit v chlapy. Každopádně bych si strašně přál, aby za Slavii jednou nastoupil.
Plánujete, že se v nejbližší budoucnosti zapojíte v nějaké oblasti víc?
Zatím nemám potřebu něco měnit. Jak jsem viděl trenérské řemeslo, i když jsem byl jen asistent, tak je to řehole. Člověk tomu musí obětovat všechen čas. A já mám tolik zájmů, že bych na to čas neměl. Chci si teď trošku užívat života.
Bavíte se třeba při exhibicích Liverpoolu.
Dvě nebo tři akce s Liverpoolem budu mít i příští rok. Navíc jezdíme s Patrikem Bergerem hrát za výběr světa. Jeden zápas už jsme odehráli v Bangkoku a další tři utkání nás čekají v Šanghaji, Tokiu a Kuala Lumpur.
Stíháte sledovat Slavii?
Stíhám, ale na stadion se dostanu málo. Já byl na podzim snad jen na jednom ligovém zápase.
Vidíte pod trenérem Miroslavem Beránkem nějaký posun?
Ano, posun tam je. Vystřídal Alexe Pastoora, který přišel ve špatný čas v rozehrané sezoně. Než poznal tým a českou mentalitu, tak byl konec soutěže.
Šla by Slavia nahoru, kdyby trenér Pastoor zůstal?
Když už nějaký klub angažuje trenéra ze zahraničí, tak by mu měl dát čas během přípravy, aby měl prostor poznat mentalitu, hráče, soutěž... Ale v krizových situacích, která ve Slavii tehdy byla, je zahraniční trenér velké riziko.
Nelitujete, že jste do toho jako asistent šel?
Ne, vůbec. Vzal jsem to, protože jsem doufal, že budu moct Alexi Pastoorovi pomoct a říct, jak ty hráče vidím. Třeba tréninky byly výborné. Ale Slavii chybí kvalita. Potřebovala by dva nebo tři kvalitnější hráče a tým by hrál líp. Všechno je otázka peněz.
Co říkáte na reprezentaci?
Strašně mě překvapila - takhle dobrý start do kvalifikace jsem nečekal. Klukům pomohla výhra nad Nizozemskem, protože předtím ve čtyřech přípravných zápasech výsledky neměli, i když třeba nehráli špatně. Tímhle zápasem se to uklidnilo. A potřebujete i trošku štěstí. Třeba Holanďani si dali v poslední minutě takový polovlastní gól a v Turecku proti nám rozhodčí neodpískal penaltu. Každopádně to byl fantastický půlrok!
Čím to?
Chytili se hráči z ligy. Jinak to ani nešlo, protože v zahraničí moc hráčů nemáme. Obrovské překvapení je pro mě obránce Pavel Kadeřábek, a to nejen v reprezentaci, ale i v lize. Nebo Bořek Dočkal, který byl hodně efektivní. Jo, začátek byl dobrý, i když je pořád na čem pracovat.
V čem je národní tým jiný než pod Michalem Bílkem?
Je po neúspěchu. Tak už to u české reprezentace bývá. Když nároďák nepostoupil na mistrovství světa 2002, tak ho převzal Karel Brückner. Po Petru Radovi zase Michal Bílek. Potom se tým vždycky zvedl a kvalifikace mistrovství Evropy dopadla dobře. Tým po neúspěchu cítí změnu a má novou motivaci.
Pod Michalem Bílkem jste v reprezentaci dělal manažera. Jak to své společné působení hodnotíte?
Dělím to na dvě části. První byla úspěšná - dostali jsme se na mistrovství Evropy a postoupili jsme do čtvrtfinále, což pro nás asi bylo maximum, i když nás nakonec porazil vlastně jenom Cristiano Ronaldo.
A druhá část?
Ta byla neúspěšná, protože jsme nepostoupili na mistrovství světa 2014. Moc mě mrzí hlavně domácí zápasy. Venku jsme prohráli jenom v Itálii a dohromady jsme udělali dost bodů. Ale doma byl problém.
V souvislosti s vaším odchodem se mluvilo o tom, že vás potopili někteří starší hráči. Víte, jak to bylo doopravdy?
Po každém neúspěchu se příčiny hledají kdekoliv. Každý jsme udělali chyby a ani já neříkám, že jsem všechno dělal perfektně. Ale s ukazováním na viníky se vždycky přijde až ve chvíli, kdy se vypadne. Jestli měli hráči nebo kdokoliv jiný nějaké problémy, tak měli přijít hned. Ne vypadnout a ukazovat, že se to půl roku předtím mělo řešit jinak. Vím, že se pak o něčem takovém mluvilo, ale víc jsem se v tom nepitval. Bylo mi líto, že jsme nepostoupili. A jestli o mě někdo něco řekl, tak s tím umím žít. I když je vždycky lepší to říct hned, když se to ještě může řešit.
