Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Strašné nervy, přiznal vyloučený Procházka. Ještě teď to se mnou cloumá

NAKONEC SLAVIT MOHL. Plzeňský obránce sice dostal červenou kartu, ale nakonec se radoval z postupu do 3. předkola. Ilustrační snímek | foto: ČTK

24 2013
Sarajevo (Od našeho zpravodaje) - Chtěl být sám, nic neslyšet. Jenže na stadionu nenašel jediné místo, kde by se schoval před hlukem. Václav Procházka prožíval muka. Po jeho vyloučení hráli fotbalisté Plzně sedmdesát minut o deseti. "Ještě teď z toho mám husí kůži," přiznal blonďatý obránce, když oslabená Viktoria dokráčela do třetího předkola Ligy mistrů.

Václave, jaké to byly nervy?
Loni jsem něco podobného zažil v Liberci, tam jsem taky dostal červenou už v prvním poločase. Ale to byla liga, zbývala spousta zápasů, ještě se dalo leccos napravit. V Sarajevu jsem se chtěl honem někam zašít a neslyšet diváky.

Šlo to?
Vůbec. Tady byli tak hluční, že jsem mohl zalézt do kabiny co nejdál, ale stejně byli slyšet. Bylo to o to horší, že při sebemenším náznaku útoku, hned řvali. Nevěděl jsem, co se děje. Radši jsem se pak přesunul do tunelu, abych viděl, jestli jsou vůbec nebezpeční.

A byli?
Občas. Proto jsem měl tak strašné nervy.

Ještě máte husí kůži, když si vzpomenete, jak jste po červené kartě odcházel ze hřiště?
Pořád to se mnou cloumá, je čerstvě po zápase. Pořád mám v sobě následujících sedmdesát minut nervů.

Mimochodem, být v roli rozhodčího, vyloučil byste se po souboji s rozběhnutým Adilovičem?
Nevím, v jaké byl rozhodčí pozici, ale jestli si myslel, že tam byl kontakt nohou, tak ne. Kontakt byl jen rukou na rameno. Ne žádné zatažení, jen dotek na protihráče. Adilovič mi zkusil spadnout pod nohy a vyšlo mu to. Rozhodčí mu to sežral. Takže z mého pohledu bych se nevyloučil, bohužel rozhodčí to viděl jinak a příště nehraju.

Pokoušeli jste se ještě protestovat a apelovat na asistenta, že?
Myslel jsem si, že by to pomezní sudí mohl vidět líp, že může nějak zasáhnout, jenže on bohužel souhlasil s hlavním.

Přemýšlel jste ve zbylém čase o tom, co by se stalo, kdyby Plzeň postup neudržela?
To ani ne, já klukům věřil. Hned po vyloučení jsme ustáli nebezpečný trestňák a pak přidali druhý gól. Škoda jen toho, že jsme před pauzou dostali gól na jedna dva. Druhá půle pak byla ve větších nervech, protože Željezničar hrál velmi dobře. Naštěstí to kluci ustáli.

Čekal jste, že bude Željezničar hrát s takovým nadšením?
Hlavně jsme čekali, že je bouřlivá atmosféra požene vpřed, což se naplnilo. Před takovou kulisou každé mužstvo ožije a má větší sebevědomí. 

A co příště? Ve třetím předkole vás čeká estonský mistr Kalju, což by nemuselo být nic složitého.
Složitého? A vidíte, já si spíš myslel, že půjdeme na Helsinky. Překvapuje mě, že pojedeme do Estonska. A soupeř? Nevím o něm prakticky nic, takže je předčasné mluvit o tom, jaké máme šance. I proti Sarajevu jsme přece byli velkým favoritem a viděli jste, jak jsme museli o postup bojovat. Nebylo to nic snadného. Doufám, že se na Estonce připravíme ještě líp.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze