„Nebylo mi úplně nejlépe, ale musel jsem trénovat. Snažil jsem se být maximálně připravený,“ narážel Procházka po vydřené výhře 2:1 na to, že Plzni chybí dlouhodobě zraněný Čišovský.
V neděli navíc musel na poslední chvíli za Hubníka, který byl uveden i v oficiálním zápise, zaskočit Hejda.
A byl to právě Procházka, kdo vstřelil vítěznou branku po trestném kopu Patrika Hrošovského.
Proti Dukle jste zkoušeli při standardkách celou řadu netradičních signálů. Před vaším gólem to chvilku vypadalo, že budete rozehrávat, ale nakonec jste šel hlavičkovat do vápna. To byl záměr, zmást soupeře?
Chtěl jsem původně kopat, ale na přímou střelu to bylo daleko. Tak jsem pobídl Patrika Hrošovského, ať to rozehraje a on mě perfektně našel ve vápně. To byla vyloženě improvizace, nic nacvičeného.
Co chybělo při těch nacvičených akcích, aby padl gól?
Nevím. Celkem to fungovalo, až na to zakončení.
Standardky jsou podle kouče Miroslava Koubkla plně v kompetenci hrajícího asistenta Pavla Horvátha. Jak jejich nácvik vypadá v praxi?
Nejprve u videa Pavel hledá nějaké skulinky v obraně soupeře. Pak se nám to snaží předvést přímo na hřišti, co by si představoval, a den před zápasem to cvičíme. Není to jen o těch, co to kopou, ale úkoly má každý hráč. Je třeba to sladit, aby signál vyšel.
V první půli jste byl ještě u jedné zajímavé standardky, kdy jste Limberskému nadkopl míč a on ho pak pálil ze vzduchu.
To nebylo z dílny Pavla Horvátha. Byl to Davidův nápad, viděli jsme to na internetu. Lépe se to pak trefuje, když je zeď blízko. Zkoušeli jsme to na tréninku a Davidovi to padalo. Bohužel teď trefil jednoho soupeře do hlavy.
Co vám Pavel Horváth řekne na to, že jste při některých standardkách improvizovali?
Já doufám, že nás pochválí. Že jsme taky něco vymysleli sami.
Také jste byl u inkasované branky.
I já jsem nechal jejich útočníkovi hodně prostoru, aby vstřelil branku. Jsem tedy rád, že jsem dal nakonec rozhodující gól.
Útočník Beaugel vám dělal starosti. Bylo složité ho ubránit?
Měli jsme s ním problémy, neznali jsme ho. Byl vysoký, dlouhé ruce a nohy, těžko se bránil v soubojích. Zpočátku jsme mu nechávali dost prostoru, aby si pokryl balon a rozehrál ho. Trenér nás v poločase upozorňoval, abychom k němu přistupovali blíž.
Nakolik je pro vás důležité, že jste se před reprezentační přestávkou vrátili zpátky na první místo?
Hodně, protože teď odjede víc než polovina týmu na reprezentační srazy. Pro kluky, kteří tady zůstanou, by to bylo po prohraném zápase hodně smutné.
