Poprvé do fotbalové Sparty přišel v 16 letech jako vyjukaný kluk, teď zažívá start č. 2 - už jako klíčová posila, která má pomoct k titulu. „Snad nezůstane u dosavadních tří gólů,“ doufá Kadlec.
Jak jste se za těch šest a půl roku od chvíle, kdy jste poprvé vstoupil do kabiny Sparty, změnil?
Tenkrát jsem byl klučina, dítě. Teď můžu říct, že už je ze mě chlap. Změna je vidět ve všem: v chování, vystupování, myšlení. To vše mám, myslím, jako dospělý.
To říkáte dnes. A co v těch šestnácti? Cítil jste se už tenkrát dospěle?
(Směje se) Ne, to jsem ani nemohl. Že jsem dítě, to na mně bylo i vidět, poznalo se to i podle vyjadřování. Tenkrát a teď, to se vůbec nedá porovnávat, šest a půl roku je dlouho.
Zavzpomínejte: jaký jste byl v šestnácti?
Vyjukaný. Přišel jsem z dorostu Bohemky do áčka Sparty, nebyl jsem zvyklý na plné stadiony, vždyť na nás chodilo sto lidí. Neměl jsem takové sebevědomí, ale proč bych ho taky měl, že jo? Narostlo s tím, když jsem zjistil, že zvládám ligovou úroveň.
Pokud by dnes do kabiny Sparty přišel ten šestnáctiletý Kadlec, jak byste se na něj díval?
Kdyby se choval jako já v 16 a 17 letech, tak by to bylo absolutně v pořádku - ani jsem si nedovolil nic říct. Ale potom přišlo období, kdy jsem to trochu přeháněl, možná jsem se choval blbě. Tomuhle Kadlecovi bych asi něco řekl.
Proč to tak bylo?
Můj úspěch byl hodně rychlý, dostal jsem se v osmnácti do reprezentace, dával jsem góly, asi jsem si o sobě myslel víc, než jsem byl. Ale důležité je, že jsem se z toho rychle dostal. Měl jsem zranění kotníku, pak prasklou lebku, začínal jsem od nuly, to mě vrátilo zpátky.
Takže od této doby se traduje, že jste frajírek?
Nevadí mi, když se o mě říká, že jsem frajírek. Ale vadí mi, když někdo tvrdí, že flákám fotbal. To je lež.
A jste tedy frajírek?
Vím, že tak vystupuju, vypadám, říkají mi to i lidé, co mě dobře znají. Asi tak opravdu působím.
Před rokem a půl jste ze Sparty za 100 milionů korun odešel do Frankfurtu. První půlrok vypadal výborně, druhý byl horší, třetí katastrofální. Do té doby vaše kariéra letěla jen nahoru, byl to velký náraz?
Opravil bych to: ta zranění mě srazila dolů, takže to nebylo jen nahoru. Situace ve Frankfurtu byla naopak lehčí v tom, že jsem byl zdravý a mohl aspoň trénovat, snažit se něco změnit. Kluci mě brali, i když jsem nenastupoval, nebyl jsem odstavený 25. hráč. Neměl jsem depky, okolnosti mě spíš nutily víc pracovat, přidával jsem si.
Udělal byste zpětně něco jinak? Třeba jen detail?
Jestli to bylo ve Frankfurtu jenom o fotbale, tak ne.
Dost se mluvilo o tom, že pořádně neumíte německy. Hrálo to roli?
Když člověk přijde do cizí země a neumí jazyk, tak nějakou dobu trvá, než se ho naučí. Ve Frankfurtu většina lidí uměla anglicky, nebyl problém. Za rok jsem se němčinu naučil na devadesát procent. S řečí problém nebyl, to je kravina.
Ale bývalý trenér Veh vám dal za úkol se v němčině zlepšit, ne?
Je pravda, že pan Veh zrovna anglicky neuměl... Ale jeho asistenti ano. Němci jsou na tohle obecně hákliví, chtějí, aby cizinci německy mluvili. Nový trenér Schaaf mi řekl, že je mu jedno jestli angličtina, nebo němčina, že ho zajímá jen fotbal.
A co váš tweet s palcem dolů, když jste nebyl v sestavě proti Schalke?
To byla blbost, čekal jsem, že budu hrát, ale nebyl jsem v sestavě. Dal jsem na Twitter palec dolů a v Německu z toho bylo, že jsem prozradil sestavu... Trenér mi pak řekl, ať už se to nestane, nedělal z toho vědu. Bylo to v emocích, za 20 minut jsem tweet smazal, ale mezitím si toho dost lidí všimlo. Byl jsem nový, mladý. Kdyby to udělal někdo jiný, možná se to ani neřešilo.
Je německé prostředí obecně přísnější než české?
Určitě ano. Podle sebe vím, že člověk dostane jednu šanci, buď dáš gól a hraješ dál, nebo ne a máš po srandě.
Ve Frankfurtu před lety neslavně skončil útočník Martin Fenin. Není to pro české fotbalisty zakleté místo?
O Martinovi jsme se v klubu s klukama bavili hodněkrát, ale tam to bylo asi o něčem jiném... U mě platí, že se od 1. července do Frankfurtu vracím, mám tam smlouvu na další dva roky, třeba se to zlomí.
Teď jste ožil ve Spartě, ale upřímně: neměl jste být dnes už dál?
To jsou nějaké ideály, které si každý vysní... Mám ve Spartě zase z fotbalu radost, týden trénuju a vím, že se budu moct ukázat lidem, to je teď pro mě důležité.
Jablonec - SpartaNa Václava Kadlece bude v sobotu večer spoléhat Sparta, kterou čeká důležitý zápas proti Jablonci. Zápas začíná ve 20:15 a na iDNES.cz ho můžete sledovat v on-line reportáži. |
Od 16 let se s vámi táhne pověst velkého talentu, nového Rosického, Pavel Nedvěd předpovídal, že jednou potáhnete reprezentaci. Co to s vámi dělá?
Nikdy jsem si to nechtěl připouštět, ale ono to tak úplně nejde. Očekávání jsou i teď po návratu do Sparty. Snažím se s tím vyrovnat, někdy to jde lépe, někdy hůř.
Máte na to nějaký fígl?
Ani ne. Sice vypadám jako ten frajírek, co je mu všechno jedno, ale uvnitř věci řeším. Nevyjde mi zápas a říkám si, že mě sežerou noviny.
A co jste říkal na to, když o vás dřív Jaroslav Hřebík prohlásil, že máte větší potenciál než Mario Götze z Bayernu?
Nevím, jestli to nebylo vytržené z kontextu. Jestli to tak pan Hřebík opravdu myslel, tak... Tak nevím. Já se s Götzem srovnávat nebudu.
Srovnejte aspoň Spartu před rokem a půl a teď.
Nejvíc se změnil asi styl hry, i to, jak je Sparta vnímaná. Je v ní hodně reprezentantů, kádr se zkvalitnil. Celkově si to sedlo. A velký rozdíl je v tom, že už tady nemám Pepu Hušbauera, což je můj velký kamarád.
Když mluvíte o reprezentantech: v pondělí trenér Vrba ohlásí nominaci na zápasy s Lotyšskem a Slovenskem. Vy v národním týmu téměř rok chybíte...
S trenérem Vrbou jsem nemluvil od květnového zápasu s Finskem. Na reprezentaci teď vůbec nemyslím, víc se koukám na Euro do 21 let. Může se nám povést něco velkého.
