Devětadvacetiletý reprezentační obránce udělal ve středu další zásadní krok v kariéře. Znovu změnil klub. A dokonce i zemi. Přestoupil popáté během posledních šesti let.
Nejdřív jste šel z Olomouce do Belgie, pak do Francie, do Anglie, naposledy do Itálie a teď do Německa. Proč?
Protože přišla velmi zajímavá nabídka. Od první chvíle, se Hamburk ozval, jsem si řekl: OK, to zní dobře, proč ne? Pokud se kluby domluví, zkusím to. Hamburk je německá elita, velký klub s výborným zázemím. Nebudu lhát, také podmínky pro mě byly výhodnější. A bundesliga určitě není horší soutěž než italská liga.
A kdyby se kluby nedohodly?
Tak jsem byl připravený zůstat a bojovat za Lazio Řím. Smlouvu jsem měl ještě na tři roky. Tak jsem to vylíčil i novému trenérovi Ballardinimu. Víte, kdyby po minulé sezoně zůstal trenér Rossi, tak bych chtěl odejít určitě, od něj jsem necítil takovou důvěru, pořád míchal se sestavou. Zato Ballardini se mnou jednal na rovinu.
Rozehnal = půl miliardyKdyž sečtete všechny sumy, za které David Rozehnal přestupoval, dostanete cifru přes půl miliardy korun! Do Brugg šel z Olomouce za 16 milionů, do Paříže za 60 milionů, do Newcastlu za 124 milionů, do Lazia za 130 milionů, do Hamburku za 214 milionů. |
Nakonec jste Lazio Řím po roce a půl opustil. Takže to nebylo těžké rozhodování?
Já nad tím před pár dny uvažoval takhle: Buď mě čeká přesun za lepším, anebo budu dál žít krásný život v Římě. Zůstat v Laziu, tak rozhodně nebudu zapšklý nebo naštvaný, nestěžoval bych si. Ale jsem rád, že vyšel Hamburk.
Stejně je to zvláštní, jak vy pořád cestujete po Evropě. Vždyť jste kliďas, konzervativní typ. Nebo se pletu?
Jsem takový, mám rád svůj klid a pohodu. Když si ve městě oblíbím jednu restauraci, nic dalšího obvykle nevyhledávám. Po životní stránce jsem opravdu konzervativní člověk.
A po fotbalové stránce?
Na to, jak jsem klidný člověk, je moje kariéra celkem rušná. Takže jsem trochu fotbalový dobrodruh. Víte, mně moc nevadí poznávat nové soutěže, učit se novou taktiku, jen jsou ty změny nepříjemné kvůli stěhování. Hloupě řečeno: Já lusknu prsty a rodina odchází. Tohle je malinká daň za všechny výhody, které můžu zhruba do pětatřiceti jako profesionální fotbalista využívat.
Máte na mysli především finanční výhody?
To je jedna z výhod. Taky můžu dělat, co mě baví a co jsem vždycky chtěl dělat. Za to, co jiní dělají jen pro zábavu, já dostávám velmi slušně zaplaceno. Pokud do těch pětatřiceti let opravdu vydržím, upřímně říkám, že zajistím na celý život svou rodinu i rodinu svého syna.
Ale kvůli penězům přece pořád nepřestupujete, ne?
To rozhodně ne. Hledám fotbalové výzvy, které za to budou stát. A všechny kluby, do kterých jsem zatím šel, za to stály. Bruggy, Paříž, Newcastle, Lazio, teď Hamburk.
A co namítnete na názory některých fanoušků, kteří si myslí, že nejste bojovník? Při problémech se v klubu sbalíte a odejdete jinam.
Lidé mají právo si o mně myslet, že jsem třeba srab, vymlouvat jim to nebudu. Ono to vážně vypadá divně, když za tak krátkou dobu vyměníte pět klubů a pět zemí, ale já vždycky dostal nabídku jít za lepším, tak jsem ji využil. Vy byste to neudělal? Kdybych o sobě pochyboval, tak si teď říkám: Sakriš, před čím pořád utíkáš? Ovšem já si říkám: Dobře jsi udělal! Nikde sice není psáno, že se v Hamburku prosadím, ale já si věřím. Kdybych byl srab, uvažuju jinak.
Co už jste v Hamburku stihl? Kromě lékařských testů a podpisu tříleté smlouvy.
Zatím dva lehké tréninky, abych se hýbal. Tým totiž ve středu odletěl do Dánska za zápasem Evropské ligy. Ještě před tím jsem mohl dvacet minut mluvit s trenérem Labbadiou a mám z toho setkání skvělý pocit.
K takovému pocitu vám stačí dvacet minut?
Přesvědčil mě hned první moment. Trenér na mě totiž začal mluvit anglicky, čímž ukázal respekt. Ukázal, že se mnou chce komunikovat, což je pro fotbalistu v novém prostředí strašně důležité. Labbadia mi řekl, co ode mě žádá, co potřebuje a já byl hned klidnější.
Klid vám zřejmě přinese i to, že krajan David Jarolím má v mužstvu zásadní postavení. Je kapitán.
Může to být velké plus, na které trochu spoléhám. Určitě Davida poprosím, jestli by mi ze začátku pomohl, aby mě prostě dostal do týmu. Za dva týdny, co se táhly ty moje přestupové dohady, jsem s Davidem čtyřikrát mluvil. Jen mi Hamburk vychválil a doporučil.
Co vám říkal?
Že je škoda, že si spolu hned první rok nezahrajeme Ligu mistrů. Hamburk měl minulou sezonu výbornou, jenže ve finále skoro na nic nedosáhl. Tak snad letos.
Jak dlouho myslíte, že bude trvat, než se dostanete do rytmu? Zahrajete si už příští týden odvetu Evropské ligy?
Tajně doufám, ale hlavně počítám s tím, že se budu muset hodně prát. Nepřišel jsem zrovna v ideální čas. Dvacet dní jsem se připravoval v Laziu a na poslední chvíli jsem se dostal do úplně nového prostředí. Co se psychiky a připravenosti týče, tohle je z těch pěti přestupů ten nejsložitější. Musím zůstat trpělivý a pracovitý.
Mimochodem, jak vám jde němčina? Vy jste z ní přece maturoval.
Maturoval, ale to už je dávno, slovíčka vyprchala. Německy rozumím, ale když chci mluvit, v hlavě se mi zatím plete angličtina s italštinou. Když chci poděkovat, řeknu Grazie a ne Danke Schön. Ale ono si to sedne.
Číslo na dres už jste si vybral?
Vybral, ale zatím se nechte překvapit. Hamburk mě chce zítra oficiálně představit, tam až tam se ukážu s dresem.
Plánujete, že v Hamburku tentokrát zůstanete do konce své smlouvy?
Chápu tu lehkou ironii, protože já už tu větu říkal tolikrát... Rád bych se konečně usadil a mám takový pocit, že teď je to správné místo.
Ale to už jste říkal v Paříži, v Římě.
Já vím. Ale teď, po všech těch hektických dnech, po šílených nervech, které jsem měl, a po přijetí od trenéra Labbadii, prostě vnitřně cítím, že Hamburk bude moje město.
Dobrodružná kariéra Davida RozehnalaOlomouc: 1998-2003 |
