V sobotu to tak bylo. Za tým nováčka krajského přeboru odehrál první domácí zápas Radek Mynář, který se do Česka vrátil po devíti sezonách v nejvyšší polské soutěži.
První gól
Při premiéře před vlastními fanoušky dal gól, ale Dlouhá Lhota podlehla Louňovicím 1:3.
"Byl jsem zvyklý na první ligu a tohle je úplně jiný fotbal. Budu potřebovat nějaký čas, než se do toho dostanu," řekl Mynář.
Upřímně: pro celou Dlouhou Lhotu by spíš bylo přínosnější, kdyby se s Mynářem vyrovnávali jeho spoluhráči než on s nimi. Bývalý hráč Příbrami či Sparty byl na hřišti suverénně nejlepší. Po všech stránkách.
Nejrychlejší, nejprůbojnější, nejpohyblivější, s největším přehledem. Skoro by se chtělo říct, že je v téhle soutěži omylem. A to mu přitom bude v listopadu 38 let!
"Je pravda, že od doby, co jsem skončil v Polsku, pravidelně chodím běhat. Udržoval jsem se v kondici, kdyby ještě přišla nějaká nabídka. Pár jich bylo, ale nakonec jsem řekl, že profesionální fotbal už pověsím na hřebík," vyprávěl Mynář.
Kdo ví, jestli Mynář nechtěl věšet kariéru na hřebík už v roce 2003 kvůli Hřebíkovi s velkým H. Nebýt trenéra Jaroslava Hřebíka, možná by ve Spartě za tři sezony odehrál víc než 21 ligových zápasů.
"První rok pod Ivanem Haškem byl výborný. Za čtrnáct dní po příchodu do týmu jsem hrál Ligu mistrů proti Arsenalu. Další sezony už komentovat nebudu," zmiňuje Mynář právě dobu, kdy na Letnou nastoupil trenér Hřebík a on už si téměř nezahrál.
A tak v roce 2003 odtamtud odešel do Polska a vsadil na věrnost. Vydržel tam až do letošního června. "Grodzisk, to byl výborný klub, udělali jsme skvělé výsledky. V Polonii už to bylo horší, protože ta je ve Varšavě odstrčená kvůli Legii," vysvětluje městské vazby mezi rivaly. "Na svou kariéru ale budu vzpomínat krásně. Nečekal jsem, že se dostanu takhle daleko."
Může to být dobrá motivace třeba i pro současné hráče Příbrami. Právě tam Mynář sbíral první ligové zkušenosti. "V klubu jsou super lidé a vždycky jim budu přát," říká přesvědčivě.
Před Mynářem stojí minimálně ještě jedna fotbalová etapa. Ve Dlouhé Lhotě, kde si zvyká na novou roli. Záložníka. "Celý život jsem hrál pravého obránce a poslední dva roky stopera. Ale nevybírám si. Kam mě pošle trenér, tam budu hrát," zodpovědně ctí týmovou hierarchii i v páté nejvyšší soutěži.
Však mu nový post proti Louňovicím vyhovoval, Mynář si v podstatě sám vytvořil gólovou příležitost a ještě ji proměnil. Jen body z toho nebyly a domácí prohráli 1:3. "Klub v posledních dvou sezonách postoupil, takže je tu cítit euforie a je třeba ji trochu zkrotit. Musíme trochu zapracovat a ono to půjde i v kraji," nabádá posila.
