Na trať vyrazí ze Staroměstského náměstí ve 20:30 společně s více než třemi tisícovkami dalších běžců.
"Loni na jaře jsem si tady užil pražský půlmaraton a teď jsem moc zvědavý, jaké to bude večer. Za tmy jsem totiž Prahou nikdy neběžel," říká internacionál, který je členem správní rady turínského Juventusu a v Itálii s rodinou žije.
"Letos na jaře jsem si chtěl v Praze vyzkoušet maraton, jenže mi to nějak nevyšlo, tak jsem byl jen mezi diváky. Ale tu letošní večerní desítku jsem si už ujít nenechal," řekl dále v hloučku českých novinářů na páteční tiskové konferenci.
Zájem médií devětatřicetiletého Nedvěda zjevně potěšil.
"Jé, tuhle sestavu jsem kolem sebe už dlouho neviděl, jako za starých časů," pozdravil se s novináři těsně předtím, než začal odpovídat.
Trénoval jste nějak na sobotní desítku?
Jaképak trénování. Deset kilometrů přece musím uběhnout, i když by mě někdo o půlnoci vytáhl z postele. Naposled jsem si zaběhal minulou neděli při fotbalové exhibici v Plzni, pak už nebyl čas, tak jdu do té desítky bez přípravy. Ale jinak běhám skoro každý den, hraju tenis a golf, prostě sport k mému životu patří, nedovedu si ho bez sportování představit.
Jaký čas hodláte zaběhnout?
O tom vůbec nepřemýšlím. Já si to hlavně chci užít. Hodně mě láká, že se poběží za tmy. Jsem zvědavý na osvětlené domy na Starém Městě, na atmosféru, na to, jak na trase poklábosíme s kamarádama.
Váš fotbalový kamarád Tomáš Votava, s nímž mimo jiné poběžíte, odhaduje, že byste mohli mít čas pod pětačtyřicet minut.
Tak tohle by byl nádherný čas. Ale jak říkám, jako závod to neberu. Ale je možné, že se s tou mojí partou na svižném tempu domluvíme.
A co jeden z vašich loňských parťáků při půlmaratonu Vratislav Lokvenc?
Vráťa se trhnul, běží s jinou partou. Docela rád bych se s ním na trase potkal, ale hlavně nás nesmí předběhnout. Jenže na startu je přes tři tisíce lidí, tak nevím, jestli ho vůbec zaregistruju.
Nemáte obavy, že při večerním běhu byste se mohl zranit. Poběží se i na dlažbě, přes obrubníky a podobné nástrahy, které ne vždycky musí být dostatečně osvětlené.
Doufám, že se nic takového nestane, a že to bude po všech stránkách příjemný zážitek. Už právě pro tu tmu. Jinak při tom mém sportování jsem teď úplně v pohodě. Můžu prostě dělat všechno, a když se náhodou zraním, nikdo mi nenadává.
Pro ženy je vypsán Adidas běh na 5 kilometrů. Nepřemlouval jste náhodou manželku, aby běžela také?
Já svou ženu nikdy v životě neviděl popoběhnout dvacet metrů v kuse. Ona sportovním typem není, snad proto se tak doplňujeme a klape nám to. Ale na druhou stranu musím zmínit, že na dovolené na Floridě se docela pilně proháněla na in-line bruslích. Musel jsem ji obdivovat, protože tam je hrozně náročné podnebí.
Máte v nohách loňský půlmaraton, teď vás čeká desítka. Na kdy plánujete uběhnout maraton, o němž jste mluvil už před rokem?
Rád bych si ho v Praze vyzkoušel příští rok na jaře. Chtěl jsem ho dát už letos, ale nějak jsem to zkrátka nezvládl.
A nebojíte se toho? Kdyby vás někdo o půlnoci vytáhl z postele, tak maraton byste asi na rozdíl od desítky nejspíš jen tak nedal.
To je pravda. V životě jsem nejvíc uběhl třicet kilometrů, bylo to hodně náročný a měl jsem z toho kudrnatý nohy. A když se říká, že v maratonu je nejtěžší posledních deset kilometrů, tak to potěš pánbůh. Takže jestli do toho příští rok půjdu, bude to na krev. Ale hrozně mě to láká, takže to zvládnout musím a na domácí půdě si maraton užít.
A jak si chcete teď užít deset kilometrů?
Jak jsem říkal, pokochat se potemnělou Prahou a udělat si žízeň, jak nedávno říkal Honza Koller, když se chystal na mistrák za Smetanovu Lhotu.
Mimochodem, fotbal. Když se ohlédnete za posledními zápasy českých fotbalistů, nemáte nutkání nazout kopačky a národnímu mužstvu pomoci?
Popravdě řečeno, fotbal na takové úrovni bych už asi nezvládl. Sice jsem při zápasech taky naběhal v průměru deset až třináct kilometrů, ale to bylo něco jiného, než je hladký běh. Chuť by možná nechyběla, ale už by to nebylo ono. Kdepak, na hřiště už bych se v tomhle případě neodvážil.
Co vůbec současné české fotbalové reprezentaci říkáte?
Nemá cenu vracet se dál, než byla kvalifikace se Skotskem. Je pravda, že jak naši, tak Skotové mě zklamali, ale každý musí uznat, že výsledek byl pozitivní. Stejně jako výkon takového Jiráčka. Když jsem ho pozoroval, říkal jsem si, že to je ta cesta, po které teď národní mužstvo musí jít.
Poslední zápas s Ukrajinou vás však jistě potěšil.
Samozřejmě. Ukázalo se, že když se chce, tak to jde. Kluci to sice měli ulehčené, když rychle vedli dva nula, ale bylo fajn porazit čtyři nula mužstvo, jakým je Ukrajina. To se prostě počítá.
Takže, jak vidíte závěr kvalifikace?
Zbývá domácí zápas se Španělskem a cesta do Litvy. A jsem přesvědčený, že listopadová baráž nám neunikne.
Jenže právě baráž může být ošidná. Vy sám jste vyřazení v baráži zažil.
Ale pozor, já mám i jednu úspěšnou. Před deseti lety jsme sice v baráži vypadli s Belgií, ale přes baráž s Norskem jsme pak o čtyři roky později postoupili na mistrovství světa do Německa. Takže na baráže to mám jedna jedna. Ale fakt je, že baráž je těžká vždycky, prostě hop, a nebo trop. Přesto mi něco říká, že příští rok na mistrovství Evropy české mužstvo hrát bude.
A co vaše Plzeň, v jejímž týmu jste se špičkovým fotbalem začínal?
Pochopitelně mi dělá obrovskou radost. Kdyby mi před lety někdo řekl, že Plzeň bude hrát Ligu mistrů, považoval bych to za špatný vtip. No a teď v ní Plzeňáci jsou. Navíc do skupiny dostali fantastické soupeře, vždyť kdo může hrát s Barcelonou nebo s AC Milán. Takže plzeňským hráčům přeju, aby si tu skupinu užili se vším všudy. Tím spíš, když mají šanci na třetí místo a tím pádem na postup do jarní části Evropské ligy.
Přiletíte do Prahy na některé její zápasy Ligy mistrů, které bude hrát v pražském Edenu?
Na to nejspíš nebudu mít čas, ale určitě se na ni přijedu podívat až bude hrát v Miláně.
Český fotbal čeká příští týden volba nového šéfa za Ivana Haška, který v červnu nečekaně rezignoval. Co byste k tomu řekl?
Haškův nečekaný odchod byla podle mě rána pro všechny. Já osobně jsem mu hodně věřil a teď jsem z toho trochu v rozpacích. Mrzí mě, že to takhle dopadlo. Vím, kdo kandiduje, ale favorizovat nikoho nebudu. Jen doufám, že se to všechno dá co nejdřív dohromady.
Na Staroměstském náměstí společně s ostatními uctíte památku tragicky zahynulých hokejistů. Jak se vás osobně tohle neštěstí dotklo?
Byl to pro mě šok, dotklo se mě to strašně. V roce 2011 takovou katastrofu absolutně nechápu. Tihle kluci tu měli být a dál rozdávat radost, navíc to byli fantastičtí chlapi od rodin. V sobotu se jim proto pokloníme, což je to nejmenší, co pro Honzu Marka, Karla Rachůnka a Pepu Vašíčka můžeme udělat.
V rámci podpory nadace Naděje 2010, která pomáhá pacientům s civilizačními chorobami, jdete na hodinu dělat prodavače do obchodu s výrobky firmy Adidas. Tržba, kterou obstaráte vy, půjde na konto zmíněné nadace. Jak velká suma to podle vás bude?
To nevím, ale až rozhovor skončíme, rozprchněte se a křičte, že tady prodává Pavel Nedvěd.
Jak jste se po letech před tolika českými novináři cítil?
Bylo to fajn. A koukám, že všichni pořád vypadáte dobře. Jako bych tady stárnul jenom já.
