Je to už víc než dvacet let, ale kdo ten zápas viděl, určitě si vzpomene. Sparta hrála v Lize mistrů doma proti Barceloně, šokovala výhrou 1:0 a zaplněná Letná dlouze aplaudovala. Hlavním hrdinou byl sice střelec gólu Horst Siegl, ale životní zápas sehrál také záložník Lumír Mistr. Létal podél pravé postranní čáry, kličkami motal hlavy slavným soupeřům a bavil diváky.
Ti, kteří byli tehdy na Letné, nemohou jeho představení vymazat z paměti. Ale on sám už se k němu nevrací. "Ne, na nějaké velké vzpomínání není čas," říká bez náznaku emocí. "Byla to dobrá doba, ve Spartě byla perfektní parta a hráli jsme super fotbal, chodilo na nás spoustu lidí. Občas se mi to vybaví, jako asi každému, kdo tehdy ve Spartě byl. Ale jen na chvíli.
To bylo, je to pryč a život jde dál."
Bývalí kumpáni už se nescházejí
Za úspěchy z počátku devadesátých let vděčila Sparta i týmovému duchu. Petr Kouba, Jiří Novotný, Martin Frýdek, Horst Siegl... To nebyli "jen" spoluhráči, ale i dobří kamarádi, kteří se často scházeli také mimo hřiště. Mistr do party samozřejmě také patřil, ale teď se už s bývalými kumpány nevídá.
"Vůbec. Každý už máme svůj život, svou rodinu, času tolik nezbývá. Možná se kluci občas scházejí, ale já nikam nechodím," tvrdí.
Lumír Mistr v silvestrovském derby v roce 2005.
Hořkost v něm není znát, mluví vyrovnaně. I přesto, že by víc než kdo jiný mohl nadávat na osud. Skvěle rozjetou kariéru mu pokazila zranění, možná by ani nespočítal, kolikrát musel na operace s bolavými koleny. Také kvůli zdravotním potížím odešel ze Sparty v tichosti, v roce 1998 zamířil do řeckého Arisu Soluň. Pak zkoušel štěstí ještě v Číně, po návratu do Česka hrál za Příbram, ale už nezářil tolik jako dřív.
Kariéru ukončil ve třiceti letech, pak si ji ještě prodloužil jako hráč Kosoře ve III. třídě, kde se sešel třeba s bývalým sparťanským útočníkem Tomášem Skuhravým. Teď už fotbal nehraje. "Kdepak, už to nejde," zakroutí hlavou. "Ještě před rokem jsem si chodíval kopnout, ale nohy už to nezvládají." Přesto minimálně jednou za rok udělá výjimku: to když mu ze Sparty zavolají, aby si šel zahrát silvestrovské derby. Letos nastoupil v kategorii nad 45 let, ale porážce 3:5 nezabránil.
Změnil povolání i účes
Jak jeho kolena snášela zápas v začínající zimě, kdy teploty klesly pod nulu? "Zima mi nevadila, šlo to. Dobře jsme si zahráli. Někteří spoluhráči sice byli třeba o dvacet let starší, ale hrálo se mi s nimi super. Jejich zkušenosti jsou znát."
Také on by je mohl rozdávat, ale ve fotbale na rozdíl od většiny bývalých spoluhráčů po skončení kariéry nezůstal. "Do fotbalu nedělám, pracuju v úplně jiném oboru. V Radotíně dělám ostrahu firmy Brudra, hlídám velký areál," přibližuje. "A jsem spokojený."
Změnil i vizáž. Dlouhé vlasy, kvůli kterým mu málokdo řekl jinak než Máňa, už jsou minulostí - teď volí krátký, téměř vojenský sestřih. Ale fanoušci ho poznávají dál. Když se s ním dají do řeči, připomínají - jak jinak - zápas s Barcelonou. "Občas mi to někdo opravdu připomene. Ale jen tenhle jeden zápas," říká skromně a chválu odmítá. "Vždyť jsem tam přece nebyl jen já. Nebýt třeba brankáře Petra Kouby, určitě bychom Barcelonu neporazili."
