"Vůbec si nepamatuju, kdy naposledy jsem dal gól. Snad někdy v žácích," zažertoval slovenský pracant, kterému v zakončení dlouho překážela vlastní zbrklost a smůla.
Abychom byli konkrétní, tak Ďuriš skóroval naposledy loni 23. září.
Vzpomínáte ještě, čím se chlapík s vytetovanou hvězdou na lokti proslavil? To on přece na podzim 2011 trefil sladkou remízu 2:2 s AC Milán v Lize mistrů.
V úterý pak Plzeň do slavné soutěže přiblížil. Proti estonskému klubu Nomme Kalju zařídil třetí gól: "Hrozně se mi ulevilo, protože můj střelecký zmar trval opravdu strašně dlouho. Do každého zápasu jsem přicházel s tím, že chci dát gól, jenže ne a ne se trefit. Tak konečně..."
V Estonsku přišel Ďuriš na hřiště znovu jen jako náhradník. Po hodině vyběhl na hřiště a po dalších třinácti minutách slavil. Po Daridově rohu převzal míč na hranici šestnáctky, posunul si ho na pravačku a prásk! Střela zapadla přesně k tyči.
Málokoho z fanoušků v tu chvíli napadlo, že jsou svědky ukončení nemilé série. Zatímco veřejnost vnímala především dlouhatánskou gólovou nulu plzeňského útočníka Tecla, o pětadvacetiletém Ďurišovi se vůbec nemluvilo.
Zato spoluhráči věděli: okamžitě se ke střelci třetí branky seběhli a srdečně mu gratulovali. "Od teď můžu být klidnější," usmíval se Ďuriš.
Klidnější může být celá Plzeň, protože si z Estonska přivezla luxusní náskok 4:0 a pomalu otevírá dveře do posledního předkola Ligy mistrů. I Ďuriš si to samozřejmě uvědomuje: "Byli bychom blázni, kdybychom to teď pustili."
