Vzápětí už brankáře vyhazovali do vzduchu jeho spoluhráči; posledním druholigovým kolem se totiž uzavřela dlouhá a úspěšná kariéra devětatřicetiletého borce, který kromě rodných Pardubic či Teplic odkopal čtyři roky i v německých soutěžích.
"Kdybych byl zdravý, tak neuvažuju o konci vůbec a hrál bych, dokud bych tu výkonnost měl. Ale já fotbalového boha pokouším dlouho a už to nejde," řekl Shejbal. Nejvíc ho prý mrzí, že ho mine derby proti Hradci Králové, který do druhé ligy sestoupil.
Vaše rozlučka se povedla na jedničku, co říkáte?
To v každém případě. Tohle je opravdu taková zlatá medaile nakonec, třešnička na dortu. Když já jako Pardubák a patriot můžu ve svém městě ve druhé lize, kam jsme se zaslouženě vrátili, takhle slavit. Na tomhle stadionu, s těmito lidmi a po takovém výkonu proti prvnímu mančaftu ligy. Pro mě je to nádhera.
Úvod ale zrovna optimální nebyl; dostal jste krásný gól, se kterým jste sotva mohl co dělat.
Začali jsme trošku rozpačitě, ten gól byl pěkný po parádní akci. Ne nadarmo jsou na prvním místě. My nebyli tak důslední, jak bychom být měli. Konec prvního poločasu i druhý jsme ovšem sehráli výborně.
Kdy jste se rozhodl, že s fotbalem proti Znojmu definitivně "praštíte"?
Samozřejmě to nebylo ze dne na den, fotbal dělám třiatřicet roků. Neriskoval bych nějaké unáhlené rozhodnutí. Přemýšlel jsem o tom od zimy, kdy odešel Tomáš Prorok (bývalý stoper Pardubic, pozn. red.). Myslím, že je to tak správné, protože osud se nemá pokoušet moc dlouho. Já to dělal čtyři roky, které jsem absolvoval bez tréninku. Byly to ty nejlepší čtyři roky, jaké být mohly. Je mi to líto, mám pořád ještě chuť vyhrávat. Není to tak, že by mě to najednou nezajímalo. Jsou tady ale mladí perspektivní hráči a je potřeba dát taky prostor jim.
Když vám spoluhráči dávali po zápase hobla, měl jste pocit prázdnoty?
V tu chvíli ne. Ten jsem měl, když jsme dali třetí gól a já byl strašně šťastný, ale zároveň jsem věděl, že je konec. Viděl jsem, kolik je na hodinách. Samozřejmě, že mi to dojde ještě trochu později, dneska jdeme slavit a máme co. Bude to dobré. V dalších dnech to bude boj.
Těšíte se na trenérskou roli, která vás čeká?
Pro mě to nebude nic nového. Tu pozici budu mít de facto stejnou jako doposud. I když jsem byl brankář, s trenérem Svědíkem jsme řešili spoustu věcí. Ve funkci poradce a pomocníka budu i teď a budu se starat o gólmany jako dřív. Ten přechod naštěstí nebude žádná šoková situace. Budu mít hodně práce, takže mě nebude tolik trápit, že nehraju.
Správcem stadionu, předpokládám, zůstáváte i nadále.
Jasně, bez toho bych se neobešel. Ten stadion, jestli to můžu tak říct, je můj, sem jezdím každý den, od rána jsem tu. Toho se nevzdám.
