Po šestnácti letech v zahraničí se vrátil do Česka a podepsal smlouvu s Příbramí. „Připadám si, jako by to byl další přestup do ciziny,“ říká se smíchem.
Naposledy tři roky nastupoval za Tomsk, z toho poslední dva v druhé ruské lize.
Fanoušci v Česku si mysleli, že už jste ukončil kariéru. Jak vypadala vaše poslední léta?
Za poslední tři roky jsem odehrál 98 procent zápasů, tři roky jsem byl kapitánem v Tomsku. Vybojovali jsme postup do ligy, skončila mi smlouva a nedohodli jsme se na nové.
Proč jste nedostal novou?
Během jara přišel nový trenér a od další sezony chtěl jiné hráče.
Příbramský šéf Jaroslav Starka o příchodu Jiránka„Znám ho léta, vždycky jsem ho hodně uznával. A když se naskytla možnost Martina získat, tak jsem po něm sáhl. Dvakrát jsme si dali kafe a dohodli se. Syn to pak dotáhl papírově,“ poznamenal Starka. O tom, jestli bylo těžké ho přesvědčit, aby šel do Příbrami. „Ani moc ne. Jednání bylo z Martinovy strany velmi vstřícné. Nastínili jsme si možnosti a dohodli se. Je to nejen výborný fotbalista, ale i kluk do kabiny. I v tom nám pomůže.“ O jeho platu. „Příbram není Rusko, Příbram není ani Sparta. Ale dohodli jsme se. Má peníze nastavené tak, že když budeme získávat body a on bude hrát, tak si vydělá. Myslím si, že v tomhle se k nám zachoval velmi korektně.“ O tom, proč pustili veterána Zápotočného a vezmou si ještě staršího stopera. "Tomáše znám odmala, vyrostl tady, mám k němu zvláštní vztah, ale skončila mu smlouva, něco se mu rýsovalo venku, to nevyšlo, tak šel do Baníku. My jsme stopera měli, ale Nikolič se zranil a potřebovali jsme ho nahradit. A když se naskytl Jiránek, tak jsme do toho šli.“ O možnosti, že by hrál už v pátek proti Plzni. „Zatím nevíme, jestli bude moci hrát, čekáme na transferkartu. Když tak to musíme zvládnout i bez něj.“ O špatném startu týmu do sezony. "Je to fotbal, nemám s tím problém. Dělám v tom tak dlouho, než abych z toho byl nějak vyplašený. Ve Zlíně jsme nehráli špatně, s Boleslaví hlavně poločas byl z naší strany výborný, ale nedali jsme šance, proto jsme prohráli. Máme nula bodů a před sebou Plzeň, to je nádhera, ale co se dá dělat. My vůbec máme těžký los, po Plzni jedeme na Slavii a doma nás čeká Liberec. Prvních pět kol máme opravdu zajímavých.“ |
A proč Příbram?
Čekal jsem na jiné nabídky z Ruska, něco se objevilo z první a druhé ligy, ale nebylo to tak žhavé. Pak něco z Itálie a exotika z Indie. Nakonec jsem zvolil Příbram, už jsem nechtěl čekat.
Z Česka se vám nikdo jiný neozval?
Agentura Sport Invest, s kterou spolupracuju, pro mě sondovala český trh. Objevila se Karviná a Příbram, ale já chtěl Prahu nebo její okolí, Karviná je přece jen z ruky. A jelikož Sparta by mě v mém věku už asi nechtěla, protože berou spíš mladé kluky, tak proto Příbram. Znám se dlouho s panem Starkou, to svou roli taky sehrálo.
Koncem května jste Tomsku pomohl v baráži k postupu do první ligy. Co jste dělal pak?
Měl jsem dovolenou a pak trénoval s kondičním trenérem Stránským, který individuálně připravuje fotbalisty i třeba hokejisty z NHL. Fyzicky se cítím perfektně. Někdo končí po třicítce, protože na sobě nechce makat, já na sobě pracuju a cítím se výborně.
Na sedmatřicet si nepřipadáte?
Ne, sedmatřicet je pro mě jen číslo. Na nejvyšší úrovni bych chtěl hrát ještě dva tři roky.
V Česku jste naposled nastupoval za Liberec v roce 2000, pak se tu ukázal jen v zápasech reprezentace. Co s vámi návrat domů dělá?
Říkám si, jako bych šel do ciziny. Jsem Čech, ale byl jsem strašně dlouho pryč. Z toho posledních dvanáct let v Rusku.
Nemáte z návratu obavy? Když se nedaří, fanoušci si na bývalých reprezentantech smlsnou, pokřikují, neváží si jich stejně jako protihráči, kteří k nim bývají i bezohlední.
Spousta známých fotbalistů i hokejistů mi návrat nedoporučovala. Právě tyhle situace se jim stávaly, vydrželi půl roku, rok a zase odešli do ciziny. Uvidíme, jestli mě to potká taky, snad ne. Ale vím, že stát se může cokoli.
Jaké bylo angažmá v Tomsku, který leží pět a půl tisíce kilometrů od Prahy?
A taky několik hodin letu z Moskvy. Univerzitní město, na ruské poměry spíš menší, pět set šest set tisíc obyvatel. Klub byl spíš rodinný. Mně se tam líbilo. Sibiř, lesy, tajga, čistý vzduch. Za tři roky jsem si tam zvykl.
I na to úmorné cestování k zápasům?
Máte pravdu, všude to bylo šíleně daleko. Ale i na to se dá zvyknout. Cestujete k zápasu devět deset hodin, pak se ani pořádně nevyspíte, protože nemáte čas. Odehrajete zápas a zase cestujete. Po Česku se jezdí autobusem. V tom je rozdíl, Rusko je obrovské.
Vy jste si Rusko hodně oblíbil. Proč? Přitom většina cizinců včetně Čechů se na něj dívá skrz prsty.
Musíte si to tam prožít. Když jsem tam před lety přišel z Itálie, tak jsem si taky zvykal, ale postupně mentalitu pochopil.
Pokud váš příchod stihne Příbrami dotáhnout i administrativně, první zápas vás čeká už v pátek a rovnou proti českému mistrovi. Jak souboj proti Plzni vnímáte?
Bylo by super, kdybych hned mohl nastoupit. Vím, že je to jeden z nejtěžších soupeřů u nás. Ale nebál bych se toho. Poslední zápas s Boleslaví nebyl ze strany Příbrami špatný. Už jsem byl v kabině, když trenér dělal rozbor. Nedali jsme šance a oni z toho mála jeden gól vstřelili.
