Když vycházeli z kabiny, z tváří českých fotbalistů vyzařovalo zklamání. Ale zlomení nebyli. „Povzbudili jsme se, ale to zklamání je velké. Když vedeme, musíme to udržet,“ mrzelo Frýdka, který nastoupil na pozici pravého záložníka a duel dohrával vlevo.
Obě slibné možnosti měl v prvním poločase. Po signálu ze standardní situace měl míč krásně na svou levačku, ale na hranici vápna si ho přehodil na druhou nohu. Střela pravačkou už tak nebezpečná nebyla.
„Viděl jsem, že mi do střely jejich hráč skočí, tak jsem to zasekl. Střílel jsem po zemi, možná jsme to měl dávat nahoru,“ přemítal.
V závěru půle, už za stavu 1:0, dorážel Přikrylovu střelu, ale dánský gólman se stihl přesunout a proti tečované střele zasáhnout. „Kdybych u míče byl dřív, stačilo by možná půl kroku, jejich hráč by to nedokázal tečovat.“
Být to 2:0, čeští mladíci by ve druhé půli měli jistě větší šanci na bodový zisk. Jenže krátce po přestávce inkasovali, pak se jen bránili a v závěru dostali druhý gól.
„V první půli jsme hráli to, co jsme chtěli, oni byli zaskočení. Pak se zlepšili, my jsme se jim podřídili. Měli jsme zůstat u naší hry, napadat je, jenže nevydrželi jsme to,“ poznamenal Frýdek.
Chyběly snad mladíkům síly? „Proti české lize to bylo nahoru dolů. Druhou půli jsme hráli většinou bez míče. Byl to náročný zápas, ale neřekl bych, že nám došly síly. Přece jen pár možnosti jsme si vytvořili, jenže neproměnili nic.“
Přitom první poločas byl ze strany Čechů velmi dobrý, až nečekaně dobrý. „Trochu mě to překvapilo. Po deseti minutách jsme si všichni začali věřit. Jenže druhý gól, který by Dány zlomil, jsme nedali.“
Češi tak do domácího šampionátu vstoupili porážkou. „Uděláme maximum, abychom další dva zápasy vyhráli.“
