Byla to velká sláva, když se Ježek před dvěma týdny znovu objevil v dresu Innsbrucku. Na stadionu Tirolu bylo skoro plno, přišlo patnáct tisíc lidí. Celé to lidské soukolí mnohokrát skandovalo pouze jeho jméno. V hledišti se vlnily vlajky s nápisy: Vítáme tě zpátky doma. "Byl to zážitek, dojalo mě to. Míhalo se mi v hlavě, že patřím právě sem. Jenom sem. Cítil jsem se jako doma." Během dvou zápasů v Innsbrucku vstřelil gól a na tři přihrál, pokaždé se dostal do ideální sestavy kola celé soutěže. Tak skvělé dny nezažil ani jednou za osm měsíců v Austrii Vídeň.
Jako by s Ježkem zavítala do Tirolu nová euforie, i když klub už pár týdnů vede ligu. "Na ulici mě lidé plácají po zádech, tisknou ruce, ptají se, proč jsem ve Vídni nehrál, co mi tam udělali," popisuje. Neznámí obdivovatelé mu posílají zprávy na mobilní telefon, v jedné dokonce našel nabídku k sňatku. "Hned jsem přiznal barvu - jsem ženatý."
Do Rakouska přišel před třemi lety z Plzně, bylo mu jedenadvacet a hýřil talentem, i když do reprezentace to nikdy nedotáhl.
Posledních osm měsíců se rakouskou ligou jen míhal. V lednu skočil do bohaté Austrie Vídeň, stál 43 milionů šilinků (108 milionů korun), což je dodnes rekordní obchod mezi dvěma rakouskými kluby. Jenže moc si nezahrál. Nejdřív byl zraněný a neměl formu. A když proplaval do správné pohody, postavil se mu do cesty vlastní trenér.
Nový kouč Heinz Hochhauser se přede všemi v kabině obrátil na Ježka a znechuceně prohlásil: "Chce se mi z tebe zvracet.
Hraješ hrozně. Chlapče, se mnou budeš válčit." Ta událost se stala po týdnu letní přípravy, v poločase jednoho bezvýznamného utkání. Ježek sice pobíral královskou gáži, ale nehrál. Zvláštní období. Za sezonu si vydělal v přepočtu přes deset milionů korun čistého, stal se čtvrtým nejlépe placeným hráčem ligy. Přesto nechtěl zůstat. Ani za nic.
"Jaký jsem měl vztah s Hochhauserem? No, občas bych ho zabil," praví rázně. Pak se rozesměje, už je to passé. "Austria už je pro mě mrtvá." Ježek měl být eso Austrie, týmu, který má hodně peněz a každý rok smělé plány. Ale nepadl si do oka s trenérem, hádali se. I když třeba dva zápasy zahrál dobře, další měsíc vypadl ze sestavy. "Nemůžu hrát falešné levé křídlo? Tam to přece umím nejlíp," kolikrát říkal trenérovi.
V září se vztahy mezi nimi úplně zpřetrhaly. Ježek se cítil zbytečný a chtěl rychle pryč. A trenérovi to dával jasně najevo. Třeba při tréninku. Hochhauser, původním povoláním učitel, má ve zvyku v půlce přerušit trénink a deset minut vysvětlovat hráči, kam si naběhnout, kam přihrát. "Na něco se mě ptal, a já mu na truc neřekl ani slovo. Mlčel jsem a provokoval ho," popisuje Ježek, jak drze se choval, když se vztahy vyhrotily. "Nejsem si vědom ničeho jiného, čím bych mu ublížil." Když bylo nejhůř a Ježka přeřadili do mužstva amatérů, ozval se Innsbruck: "Bereme tě, okamžitě." Dostane míň peněz, ale bude hrát, to je pro něj hlavní.
