Po zápase jste byl ve velkých emocích. Jak jste na tom teď, o dva dny později?
Vím, že ani jedna penalta nebyla. Dvakrát jsem čistě vypíchl balon, ve druhém případě ten hráč udělal krok navíc, kopl mě do holeně a teatrálně přepadl. Věděl jsem, že to v Příbrami asi nebude úplně košer. Pokud chceme dělat český fotbal takhle, prosím. Nevede to ale k žádným pozitivním věcem do budoucnosti.
Naznačujete, že mohl být zápas nějak ovlivněný?
Nikomu nepřeju, aby sestoupil, ale každý by si to měl vybojovat na hřišti zdravým způsobem. Když za vámi přijde hráč Příbrami a řekne, že ho tahle výhra ani netěší, tak má člověk asi pravdu. Nemám nic proti Příbrami. Hraje dlouho ligu, vychovala spoustu dobrých hráčů, ale pomáhat si takhle? Vždyť mají kvalitní mančaft na střed tabulky. Vezměte si třeba náš zápas v Jihlavě. Ta taky hraje o záchranu a bylo to ze strany rozhodčího naprosto férové.
Damková k penaltámCo řekla předsedkyně komise rozhodčích "Obě penaltové situace v utkání Příbram – Liberec byly velmi složité na posouzení a ani v komisi rozhodčích jsme k nim zatím nezaujali jednoznačné stanovisko. Pokud budu mluvit za sebe, tak rozhodčí Ardeleánu postupoval správně. Při první situaci bránící hráč Rajnoch sice nejprve protihráči vypíchl míč, ale vzápětí mu podrazil nohy, což je faul. Při druhém střetu se mi z opakovaných záběrů už vůbec nezdálo, že by Rajnoch vůbec míč zasáhl. Skluzem přímo trefil nohy příbramského hráče. Rozhodčí Ardeleánu měl v obou případech dobré postavení a podle mě rozhodl v souladu s pravidly." |
Je vidět, že jste toho pořád plný.
Aby někdo neříkal, že jen brečím: Je pravda, že jsme neodehráli úplně dobrý zápas. Kdybychom byli trochu vyzrálejší a zkušenější, mohli jsme to v klidu uhrát. Rozhodčímu jsme ty situace nabídli. Beru na sebe, že je mi 32 let a nemám jít ve vápně do skluzu, moje chyba. Na druhou stranu se svými zkušenostmi vím, že když mám míč na sto procent, tak do něj jdu. A já ho na sto procent měl. Nechci si stěžovat, ale je to na zamyšlení. Jenže to by se muselo sejít víc lidí, co chtějí s fotbalem něco dělat.
Po zápase jste říkal, že vás přešla chuť na fotbal. Už ji zase máte?
V sobotu jsem o tom hodně přemýšlel. Fotbal mám rád, vrátil jsem se po letech z Turecka, abych si zahrál zase doma. Těšil jsem se domů, na české spoluhráče a partu. Do Příbrami jsem se těšil taky. Na fotbal. V Teplicích hráli velmi dobře. Tu první penaltu jsem nějak skousl, rozhodčímu jsem chtěl pomoct.
Jak?
Když jsem fauloval na půlce půlky, řekl jsem mu, že to faul byl a nebudeme si dělat naschvály. Nemám problém to přiznat. Považuju se za férového hráče. Říkal mi, že penaltu nepískal po mém zákroku, ale měl to být faul Pimpary. Na toho ale příbramský hráč spadl. Tak nevím, kdo tu penaltu udělal... Byly tam otočené auty, minimálně dva rohy, sám hráč se přiznal, že to byl roh, ale ten se nekopal. To jsou ale jen vedlejší momenty, měli jsme si to uhrát sami. V neděli jsem si spravil náladu. Byl jsem se podívat na bráchu, který hraje ragby. To je tak čistý a férový sport. Po zápase, ve kterém se chlapi řežou, si všichni podají ruce a společně ho rozebírají. Dělají to jen z lásky k ragby. Mrzí mě, že to tak není i ve fotbale. Říká se, že fotbal je hra gentlemanů, kterou hrají chuligáni. A ragby sport chuligánů, který hrají gentlemani. To se mi potvrdilo.
Bylo vidět, že vás zápas v Příbrami hodně naštval. Vrátil jste se k němu i v několika tweetech. Napsal byste je teď, s časovým odstupem, znovu?
To byla jen reakce na jiné tweety. Otevřel jsem si hubu, což se u nás asi trestá. Čekám, jestli na mě někdo vyběhne, abych mlčel. Ale já mlčet nebudu. Proč? Jestli někdo může něco udělat s českým fotbalem, jsme to my hráči. A nejen ti aktivní, ale i ti, co už nehrají, co prošli cizinou. Máme tady generaci, která něco dokázala. Asi se do toho nikomu nechce. Budou nás pořád řídit stejní lidé, když přijdou jiní, budou to dělat stejně. To je pavučina, která se nejspíš těžko rozplétá.
Mluvil jste po zápase s rozhodčím?
Vyhýbal jsem se mu. Kdybych ho potkal, asi by se něco mohlo stát. Otec s bratrem byli na tribuně a myslím, že i oni se museli držet, aby ho nepotkali. Po druhé penaltě jsem měl chuť mu říct, ať zápas ukončí. Cítil jsem prázdno. Chtěl jsem se sebrat, nikomu nic neříct, odejít ze hřiště a ještě v dresu odjet ze stadionu.
