Měl váš premiérový gól odezvu v Udinese, za které hrajete?
Kdybychom vyhráli nebo alespoň remizovali, tak by to bylo jiné, ale my jsme dva jedna prohráli. Lidé v klubu mi blahopřáli, to ano, ale zároveň říkali, ať na sobě dál makám.
Jakub Jankto
|
A co italská média?
„Sorpresa," psali v novinách. To znamená překvapení.
Aby ne, trefil jste se proti Juventusu, za který chytá Gianluigi Buffon. Má pro vás premiérový gól o to větší cenu?
První gól v Serii A na hřišti Juventusu proti nejlepším hráčům světa... Na to se nezapomíná. Abych řekl pravdu, tak mě trochu překvapilo, že ta střela skončila v bráně. Byla sice razantní, ale gólman jako Buffon by tohle asi měl chytat, i když před ním míč skočil. Ale to mně vůbec nevadí. V tu chvíli jsem prožíval něco nepopsatelného a neskutečného. Extrémní radost.
V Itálii začínáte třetí sezonu. Teď jste se dočkal šance v první lize i premiérového gólu. Plníte si sen?
Ten je ještě někde výš. Když ve dvaceti můžu hrát proti takovým hráčům, tak co bude za dva nebo za tři roky? Je to jenom o práci. Když na sobě budu pracovat a budu se chtít zlepšovat, tak věřím, že můžu být ještě daleko výš.
Když jste v létě 2014 přestupoval ze Slavie, napsal jste na Twitteru, že budete makat o to víc, abyste umlčel pochybovače. Daří se to?
Tímhle zápasem jsem to tak trochu potvrdil.
Precetl jsem si par komentaru o prestupu z ruznych portalu. Hold se budu snazit jeste vic abych Vam zavrel (....) ze na to mam. Mejte se.
Takže to byl správný krok odejít v osmnácti bez zkušeností do zahraničí?
O tom jsem byl přesvědčený hned, jak jsem do Itálie přiletěl. Podmínky jsou tady úplně jiné než v Česku. Lidé, kteří to nezažili, vůbec nevědí, o čem mluví. Rozhodně ničeho nelituju a chci v zahraničí zůstat, jak nejdéle to půjde.
Nikdy jste nepochyboval?
Ne. Vždycky jsem věřil sám v sebe a vždycky věřit budu.
Ale skok to musel být velký, ne?
Když jsem do Itálie přišel, bylo mi osmnáct. Byl jsem mladý, neznal jsem řeč a byl jsem na všechno sám. Teď už je to jiné, protože umím italsky a v klubu všechny znám. Ale první půlrok snadný nebyl.
Co bylo nejtěžší?
Třeba starat se sám o sebe. Byl jsem zvyklý, že jsem měl doma všechno připravené, navařeno a uklizeno. Všechno jsem si najednou musel dělat sám. Ale fotbalově bylo všechno v pořádku.
Podívejte se na Janktův premiérový gól v italské lize proti Juventusu:
V Udine žijete sám?
Nastálo jsem tady sám, ale občas přijede přítelkyně, rodiče nebo nějaký kamarád. Tak dva týdny v měsíci jsem sám a dva týdny s někým.
První starty i gól máte za sebou. Co dál?
Nejbližším cílem je prosazovat se do základní sestavy a předvádět dobré výkony. Pravdou je, že šanci jsem dostal, protože někteří hráči byli zranění. Až se vrátí, tak mě trenér může dát na lavičku, což se asi občas stane. Ono to navíc není tak, že bych proti Juventusu nějak vynikal nebo se mohl srovnávat s hráči, jako je Paulo Dybala. Byly tam chyby, které musím odstranit.
Takže do základní sestavy vám ten gól nepomůže?
To určitě ne. Je nás tady asi pětatřicet a v každém zápase nebo tréninku musíte dokazovat, že do sestavy patříte. Navíc se bavíme o konkurenci hráčů, kteří hráli třeba v Neapoli nebo Valencii. To je světová extratřída a prosadit se není vůbec lehké.
Máte nějaký dlouhodobý fotbalový sen?
Nějaký konkrétní sen, třeba vítězství v Lize mistrů, nemám. Mým cílem je den za dnem se zlepšovat. Pak třeba jednou můžu vyhrát i tu Ligu mistrů. Ale to je všechno daleko, zatím jsem na začátku.
