Jakube, dal jste svůj první ligový gól v životě.
Cítím se krásně. Tím spíš, že to byl potvrzovací gól na dva nula, který nám hodně pomohl. Standardky cvičíme, v pokutovém území se střídáme, abychom nebyli jednotvární. A tahle rohy taky chceme zahrávat - na bližší tyč, aby šlo na centr sprintovat. Jsem rád, že to vyšlo.
Deset minut před koncem jste navíc trefil tyč. Co chybělo?
Třicet čísel. Je to škoda, ale já si vážím i toho jednoho gólu a doufám, že dám brzo další.
Co pro vás znamená posun na první místo?
Je to příjemný pocit, protože to je to hlavní, o co nám jde. Liga je pro nás číslo jedna. Ale tímhle zápasem to nekončí, tímhle to naopak teprve začíná. Teď to musíme potvrdit i v dalších zápasech.
Znojmo však nebylo snadným soupeřem, že?
Neuhráli jsme to tak, jak jsme chtěli. Měli jsme to vedení dva nula líp kontrolovat. Nakonec to před koncem prvního poločasu vyústilo v penaltu. A vlastně ani ve druhém poločase jsme nepředváděli takový fotbal, jaký bychom za stavu dva nula měli proti Znojmu předvádět.
Čím to?
Těžký terén, soupeř bojující o záchranu... Bohužel jsme nedali třetí gól, i když šance jsme na to měli. Ten třetí gól zkrátka chyběl.
Myslíte, že v základní sestavě zůstanete?
Doufám, že budu hrát dál. Každopádně pro to budu dělat všechno. Tohle jsem si vždycky přál - hrát za Spartu. Teď se mi to zase plní a doufám, že to vydrží co nejdéle.
V minulém ročníku jste hostoval v Brně. Bylo ve hře prodloužení hostování?
Bylo to takové zmatené, protože jsem se v přípravě zranil. Nakonec jsem se uzdravil ve správný moment, když ta šance ve Spartě přišla. Trénoval jsem asi čtrnáct dnů a už nastala situace, kdy jsem musel být připravený. Jsem rád, že mi trenér dal šanci a já se ji snažím využít.
