V zápase s Mostem (2:0) si připsal vítězný gól, který holickým fotbalistům pomohl ukončit pětizápasové čekání na vítězství ve druhé lize. Ale po tvrdém faulu opouštěl hřiště zraněný a s krvavým šrámem nad okem.
Na třiadvacetiletého útočníka Libora Žondru však před šatnou po utkání čekala sladká odměna - polibek od půvabné přítelkyně Andreji Kossányiové, čerstvé volejbalové mistryně z Prostějova. "Už jsem měl na sobě i medaili. Mám ji rád a navzájem se podporujeme," usmíval se šťastný střelec.
Chodíval jste jí také držet palce v bitvě o volejbalový titul?
Byl jsem se tam párkrát podívat, napsal jsem ji a sbalil jsem ji. Přišla mě taky podpořit, jsem rád. Dal jsem gól, takže jsem spokojený. Přinesla mi štěstí.
Oslavili jste spolu její extraligový titul?
Jo, po vyhraném finále jsme si dali litr vína a oslavili jsme to.
Zato s Holicí jste si prožil zlý duben, který jste ukončili až vydřenou výhrou nad Mostem. Úleva?
Před zápasem jsme si řekli, že za čtyři utkání mít jeden bod je hodně málo a potřebovali bychom vyhrát. Duben máme slabý.
Jako prvoligová Sigma.
Přesně tak. Olomouc je teď ve fotbale celkově špatná. Jsme rádi, že jsme vydřeli nad Mostem vítězství. Dlouho to bylo jedna nula. Takové vítězství vůle jsou zvlášť cenná. Jsme spokojení, protože máme tři body.
Díky vám. Zápas jste rozhodl, ale po skvělé Čtvrtníčkově přihrávce to byla snadná práce, že?
Taky se to dá nedat! Už předtím jsem měl šanci - hlavičku z malého vápna. To měl být gól. Někdo tam ale do mě vrazil, možná můj spoluhráč. Pak měl na noze gól Bednář, taky před prázdnou brankou. Já za gól vděčím Čtvrtníčkovi. Ještě tam skluzoval hráč hostů, ale prošlo mu to mezi nohama, takže jsem spokojený.
Přítelkyní Libora Žondry je prostějovská volejbalistka Andrea Kossányiová.
A dobitý. Zápas jste po ostrém skluzu nedohrál, končil jste ho s krvavým šrámem v obočí. Co se vám stalo?
Nemohl jsem došlápnout. Možná vzal protihráč balon, ale vzal i nohu. Já obvykle nestřídám, mám snížený práh bolesti, ale tohle mě opravdu bolelo. Doufám, že to nebude vážné a příští zápas budu připravený.
Po zpackaném dubnu jste se druhé příčce vzdálili na osm bodů. Mohou vás tři body vrátit ještě do hry o postup?
Je to tam hodně namačkané. Vepředu rozhoduje každý bod. Musíme bojovat a chceme skončit co nejlíp.
V zimě jste byl na zkoušce v Hradci Králové, ale vaše testy ukončilo zranění. Mrzelo vás, že jste přišel o šanci hrát v první lize?
Mě spíš mrzí, že jsem neabsolvoval celou přípravu, protože cítím, že mám v kondici deficit. Pak jsem ještě čtrnáct dní marodil. Ale že nejsem v Hradci, mě nemrzí. Mrzí mě, že nemám tolik síly jako na podzim, jinak si myslím, že bych hrál ještě dvakrát líp.
Je vaší osobní ambicí dostat se jednou do ligy? Jste urostlý hrotový útočník, silný zády k brance, takoví jsou žádaní.
U mě se to odvíjí od toho, abych dal nějaké góly, protože dvě branky za podzim a dvě za jaro je hodně málo. Výkony podle mě nejsou špatné, ale potřebuji dát aspoň sedm gólů, jinak mě určitě nikdo nevezme.
