Fotbalový talent Havlík odmítl italské Bari a zamířil na Slovácko

Druhou sezonu bojuje AS Bari marně o návrat do italské Serie A. Klub z přístavního města na pobřeží Jaderského moře přitom doufal, že mu v budoucnu pomůže i Marek Havlík. Jenže sedmnáctiletý talent z třetiligové Kroměříže odmítl nabídku z Apeninského poloostrova i podruhé a raději dal přednost jarnímu hostování v prvoligovém Slovácku, kde však bude hrát zatím jen za mládežnické celky.

Kroměřížský mladíček Marek Havlík (v černém) v duelu s Brnem. | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

"Je to blízko a mohl bych být často doma v Lubné u Kroměříže," svěřil se Havlík v rozhovoru pro týdeník Dobrý den s Kurýrem.

Loni v létě se přitom zdálo, že stráví podzim na jihu slunné Itálie. Záložník se šikovnou levačkou zaujal na testech, kvůli jeho přestupu přijel osobně na Hanou i sportovní ředitel Bari. Havlík prošel úspěšně zdravotními testy a zbývala jen formalita - podpis na smlouvě. Tady se však pohádkový příběh studenta kroměřížské hotelové školy, který hrál už v 15 letech semifinále Českého poháru, zadrhl.

"Mára se těsně před podpisem zasekl. Tohle jsem zažil poprvé v životě. Byla to velká šance pro něj, a pro všechny okolo obrovské zklamání," líčil jeho manažer Michal Nehoda, který s ním absolvoval cestu do Itálie.

"V Bari s ním napevno počítali. Trenér mu ukazoval, na jaké pozici bude hrát." Bari se ozvalo podruhé v lednu, jenže opět nepochodilo. "Do hlavy mu nevidím, ale asi se bál řeči a že tam bude sám," míní Nehoda. "Ještě jsem se na to necítil a chyběli by mi i rodiče," přitakal Havlík.

Kroměřížské pokladně mohl jeho přestup přinést více než milion korun a s případnými bonusy za odehrané zápasy i více. "Na Marka ale kvůli tomu naštvaní nejsme," ujistil šéf klubu Zdeněk Zlámal. On i Nehoda totiž věří, že Havlík ještě neřekl poslední slovo a do zahraničí se dostane později.

Pohled zkušenějšího: Teď už bych v šestnácti ven nešel

Spolu s Davidem Jarolímem patřili mezi první české fotbalisty, kteří po Listopadu odešli na zkušenou do zahraničí jako teenageři. Nyní už by to však kroměřížský odchovanec a současný hráč Hulína Jaromír Paciorek tak brzy neudělal.

Fotbalový záložník Jaromír Paciorek (ve žlutém) se ve Zlíně vracel k vrcholovému fotbalu.

"Dnes není problém se dostat ven. Tehdy jsme si mysleli, že nám něco uteče. Báli jsme se, že propásneme velkou šanci," vzpomíná Paciorek na rok 1996, kdy po úspěšném mistrovství Evropy šestnáctiletých zamířil do nizozemského Feyenoordu Rotterdam a Jarolím do německého Bayernu Mnichov.

Co byste doporučil vašim následovníkům?
Aby šli ven až v osmnácti nebo i dvaceti. Až více vyzrají.

Měl jste o přestupu hned jasno, nebo jste se dlouho rozhodoval?
Tehdy mi ještě nebylo ani těch šestnáct. Chtělo to odvahu, šli jsme do neznáma. Nebyli s tím u nás žádné zkušenosti. Rodiče mě ale podpořili, tak jsme se domluvili, že to zkusím.

Co bylo nejtěžší?
Asi jazyk. Nerozuměl jsem ani slovo. Od začátku se ale o mě výborně starali. Nejdříve jsem se naučil anglicky a pak i holandsky.

Jak vás brali místní hráči?
Asi jako ve všech klubech, kde je konkurence. Ale bylo to lepší než v Česku. Mentalita Holanďanů mi vyhovovala. Jsou kamarádští, nepodrážejí si nohy. Doteď jsem se dvěma kamarády v kontaktu. Na angažmá v Nizozemí vzpomínám rád, i když jsem tam měl problémy s pracovním povolením, kvůli kterému jsem nemohl do osmnácti hrát.