Tato slova prý myslí naprosto vážně, přestože Dukla je po šestnácti kolech v té lepší prvoligové společnosti.
"Když se podíváte na tabulku, tak zjistíte, že od sestupové příčky nás dělí jenom sedm bodů. Přitom máme strašně těžký start, ze čtyř prvních jarních zápasů hrajeme třikrát venku, z toho k tomu čtvrtému utkání jedeme do Plzně. Takže pozor, žádný přehnaný optimismus, nebo snad nějaké podzimní uspokojení," upozorňuje osmadvacetiletý gólman.
Zmínil jste Plzeň. Uvědomujete si, že v lize jste ve třech zápasech právě od západočeského mužstva dostal nejvíc gólů? Přesně devět...
To samozřejmě vím, doma dvakrát po čtyřech a jeden v Plzni. Přitom v těch domácích zápasech jsem udělal hrozné chyby. Dvě v srpnu 2011 a jednu loni v září. Jenže loni koncem února jsme v Plzni hráli 1:1 a tímhle výsledkem se zase můžu pochlubit.
Jak to tedy ve 20. kole v Plzni vidíte?
Říkám si, že by bylo výborné uhrát tam zase remízu jako posledně. Ale když současnou Plzeň vidím, tak nevím, nevím.
Během své prvoligové kariéry jste třikrát nastoupil proti Spartě a třikrát proti Slavii. A ani jednou jste v těchto duelech neprohrál. Všechno remízy, navíc Slavia vám nedala ani gól. Co byste k téhle bilanci řekl?
Se Slavií to bylo třikrát 0:0 a jedna bezbranková remíza přišla i se Spartou. No a pro brankáře je důležitá každá nula. A když vychytáte nulu proti tak věhlasným soupeřům, o to víc vás to těší.
Ligové jaro začínáte už tento pátek v Teplicích. V minulém ročníku jste tam prohráli 4:0, v tom současném jste na domácím stadionu stejným výsledkem zvítězili. Co očekáváte tentokrát?
Nebude to nic příjemného, protože Teplice teď mají jak dobrého trenéra Ščasného, tak i docela silné mužstvo. Ale věřím, že debaklem to teď neskončí. Pojedeme tam pro bod.
Už se na ligové zápasy těšíte?
Jistě. Zaplať pánbůh, že přípravu máme konečně za sebou. Myslím, že na začátek ligy se po zimní přípravě těší každý fotbalista.
Nejvyšší soutěž chytáte od léta 2011, tedy od chvíle, kdy jste Dukle pomohl k postupu mezi českou klubovou elitu. Jaké máte v osmadvaceti fotbalové cíle?
Já bych to řekl takhle: když mi bylo devatenáct, dvacet a já se jako hráč Sparty toulal z hostování na hostování, nenapadlo by mě, že jednou budu chytat ligu. I když takový sen jsem samozřejmě měl. Až teprve s přestupem do Dukly před necelými šesti lety se to otočilo, i když to ze začátku taky nebyl žádný med. Dneska ale můžu říct, že tehdejšího přestupu nelituju, po čtyřech letech přišla první liga a v té jsme se zatím neztratili. A když se ptáte na ten cíl, rád bych si zachytal nějakou dobrou soutěž v zahraničí. Ale nijak se na to neupínám, protože jsem v Dukle spokojený.