Mrzet ho to nemuselo. Po hodině hry střídal, z prvního dotyku s míčem poslal Spartu do vedení 2:1, nakonec souboj skončil remízou 2:2.
„Ještě se mi nestalo, abych se poprvé v zápase dotkl míče a byl z toho gól,“ usmíval se po utkání.
Ale do smíchu, jak jste sám přiznal, vám před utkáním nebylo. Jak jste se cítil?
Hrajete v Německu, padesát tisíc lidí na stadionu, kvůli takovým zápasům fotbal děláte a mě už jich moc nečeká. Ale vzal jsem to. Nehraje se kvůli tomu, aby nastoupil Lafata. Jde o to, jak hraje Sparta.
Hrálo roli, že jste kvůli zranění nedohrál poslední zápas v Příbrami?
Byl jsem zdravý a připravený. Trenér se rozhodl, že mužstvo postaví víc do rychlosti. Musel jsem to vzít.
Jak jste zápas na laviče prožíval?
Radši bych byl na hřišti, hráli jsme fakt dobře. Říkám si, že v první půli jsme měli hodně akcí ze strany, to by bylo něco pro mě. Kolikrát jich tolik nemáme ani doma v lize. Už jsem se těšil, až tam půjdu. Sice pak těch centrů tolik nebylo, ale gól jsem dal. Měl jsem štěstí, když se to ke mně odrazilo.
Bod berete, i když jste vedli?
Jasně, bereme. I před zápasem bychom ho brali. Musíme mít respekt, vždyť jsme hráli proti výbornému soupeři. I když je samozřejmě škoda, že nám vedení nevydrželo.
Měl jste obavy, abyste vůbec uhráli remízu?
To ne, ale je pravda, že oni pak měli velký tlak. Je paradoxní, že vyrovnali z brejku po našem rohu. Do vyložené šance jsme je už nepustili, měli jen pár střel z dálky.
