Na začátku týdne se po více než měsíční přestávce vrátil do Turecka na zahájení letní přípravy. Jenže není vůbec jisté, že fotbalový obránce Ondřej Čelůstka sezonu v Trabzonsporu také dokončí. Zlínský odchovanec otevřeně říká, že mu dva roky ve městě u Černého moře bohatě stačí.
"Rád bych změnil prostředí. Můj odchod ale vidím momentálně půl na půl," odhaduje čtyřiadvacetiletý Čelůstka, o něhož se zajímají kluby z Německa a Ruska.
Ondřej ČelůstkaNarodil se 18. června 1989 ve Zlíně, za který si v 18 letech poprvé zahrál první ligu. V létě 2009 přestoupil do Slavie Praha, odkud si po podzimu odskočil na půlroční hostování do Palerma. V Itálii se moc neprosadil a vrátil se do Slavie. V roce 2011 přestoupil za 900 tisíc eur do tureckého Trabzonsporu, se kterým podepsal smlouvu na pět let a hned si zahrál základní skupinu Ligy mistrů. Česko reprezentoval na mistrovství světa dvacítek i evropském šampionátu do 21 let. Start v týmu dospělých si zatím nepřipsal. |
Bundesliga by pro vás byla splněným přáním, že?
Láká mě. Pár klubů by mě chtělo, ale Trabzon si za mě řekl takové peníze, které Němci dají těžko dohromady. Šetří a počítají každou korunu.
Na kolik si vás v Trabzonsporu cení?
Přibližně na dva a půl milionu eur. Ještě v první sezoně to byly čtyři miliony, ale to jsme hráli Ligu mistrů a měl jsem 50 zápasů za sezonu. V předchozí sezoně jsme se do pohárů nedostali, byl jsem zraněný, měl jsem o polovinu zápasů méně a moje cena tím automaticky klesá.
Smlouvu jste podepsal na pět let. Nelitujete toho zpětně?
Přemýšlel jsem nad tím. Když má člověk před sebou pět let, ani to nevnímá a těší se na nové zahraniční angažmá. A stejně si říká, že je to nějaká přestupní stanice. Jenže teď zjišťuji, že to není tak jednoduché. Když vidím, jak to funguje v reálu, tak z toho vychází, že by mě mohli zaplatit jen Rusové.
A do Ruska byste šel?
V zimě jsem odmítl Těrek Groznyj.
Čečensko? To nezní moc přitažlivě.
Zní to hrozně a spousta lidí na to stejně reaguje. Říkají hrůza a děs. Za Groznyj hraje Martin Jiránek, se kterým jsem si volal, jak to tam funguje. Říkal, že je hodně spokojený. Mají tam pro hráče lázeňské městečko, něco jako Karlovy Vary. Žádný luxus to není, vyskakovat si nemůžou, ale je to pohodové město. Na zápasy dojíždějí na krásný nový stadion, který je vybudovaný pro mistrovství světa.
Ondřej Čelůstka (vlevo) bojuje o míč s Doumbiou z CSKA Moskva.
Proč jste tam tedy nešel?
Byl tam trenér Čerčesov a pod ním už hráli Jiránek s Kováčem. Chtěl si vzít dalšího Čecha, hodně o mě stál. To pro mě bylo příjemné slyšet. Ale klub pro mě až tak sympatický nebyl. Chtěl bych něco jiného. Kdyby to byla Moskva, díval bych se na to jinak. S Trabzonsporem jsme tam hráli Ligu mistrů proti CSKA Moskva, město jsem viděl, líbilo se mi. Ale co je v Rusku mimo Moskvu, je těžší na život. A také nemusím být tolik na očích. Záleží, o jaký jde klub. Třeba Kazaň byla hodně vidět v Evropské lize. O Petrohradu se nebavím. Ten hraje o první flek, peněz má dost a nakupuje jenom reprezentační hvězdy.
Těrek se podruhé neozval?
Tím, že jsem jednou odmítl, přestali mít zájem. Mají svoji hrdost.
V Trabzonu se během sezony vystřídali tři trenéři. Teď vás povede Mustafa Akcay. Co od něho čekáte?
Není to velké jméno, ale udělal perfektní sezonu s Trabzonem 1461, což je něco jako druhý tým Trabzonsporu. Jsem na něho zvědavý. Až na pár domácích hráčů je to pro všechny otazník. Začíná se nanovo, čtyři hráči už byli na odchodu, teď mají zase šanci. Pro mě je nový trenér výhoda.
NEČEKANÝ HRDINA, ŠOKUJÍCÍ VÍTĚZSTVÍ. Český obránce Ondřej Čelůstka se raduje ze vstřelení vítězného gólu, díky němuž Trabzonspor srazil fotbalisty Interu Milán.
S předchozím koučem Kafkasem jste si nesedl?
Natrápil jsem se s ním. Všude prezentoval, že mi věří, že ve mně vidí největší perspektivu ze zahraničních hráčů. Ale zůstal jen u vyjádření z tiskovek. Pak jsem seděl bez vysvětlení na lavičce, i když moje výkony byly v pohodě. Byl si hodně jistý, že zůstane ve funkci. Už si ladil tým na příští sezonu. Ale těsně před finále tureckého poháru dostal od prezidenta ultimátum, že musí vyhrát. Prohráli jsme a nakonec skončili oba. Neuspěli jsme ani v jedné ze tří soutěží.
Předchozí sezona přitom byla úspěšná. Co se s týmem stalo?
Vypadli jsme v předkole Evropské ligy s maďarským Videotonem, který byl papírově slabší. Nepohodu jsme si pak přenesli do ligy. Individuální výkony se svezou s výkonem mančaftu a to postihlo i mě. Do toho mě potkalo na podzim nepříjemné zranění zad, které mě vyřadilo na měsíc.
Ondřej Čelůstka se snaží přejít přes Ryana Bertranda z Anglie.
Kvůli tomu jste odletěl na týden do Prahy. Co na to říkali v klubu?
Moc se jim to nelíbilo. Oni jsou ještě hodně zvědaví a chtějí všechno vědět. Musel jsem si to před nimi obhájit, dokázat, že problém existuje.
Tureckým lékařům jste nedůvěřoval?
Když má člověk podvědomě v hlavě, že se tam nevyléčí, tak to jde hůř, nebo vůbec. Měl jsem pohnuté obratle, což se mi nikdy předtím nestalo. Byl jsem z toho docela vykolejený. Martin Bačík, který se mnou hrával v dorostu, se kvůli tomu ani nedostal zpátky. V Turecku jsem to léčil jen injekcemi proti bolesti, a dál už to nešlo.
Teď už jste v pořádku?
Všechno drží. Asi dva měsíce jsem makal, abych si obratle srovnal a dostal do správné polohy. Hodně mi pomohli na klinice pana Koláře.
Pořád jste si ještě nezahrál za reprezentaci dospělých. Štve vás to?
Zatím je pro mě pořád, bohužel, zavřená. Byl jsem hodně blízko na podzim. Měl jsem být v nominaci do Olomouce na Slováky, kde se to klukům hezky sešlo. Jenže jsem se zrovna léčil v Praze. Byl jsem z toho špatný, čekal jsem na to rok a půl. Od té doby jsem žádnou pozvánku nedostal. Po takové sezoně se tomu nedivím, nebyl jsem na očích. Reprezentace je jeden z důvodů, proč bych se nebránil odchodu.
