"Předvádí momentálně nejlepší fotbal v lize," potvrzuje jablonecký útočník Miroslav Vodehnal.
"Tím však nechci vůbec říct, že ostatní zápasy třeba odflákneme, každý chce vždycky vyhrát. Ale nastoupit proti Slavii nebo Spartě..., nasazení je prostě asi větší. Navíc diváci vás ženou dopředu a hráči se dostávají až za hranice možností," přemítá Vodehnal.
"Když nemusíme, jen můžeme bodovat, je to určitě lepší. Navíc Slavia pouze neboří, ale také hraje a v útoku je pro nás rázem víc místa. Asi jako, když hrajeme venku," přidal se další útočník Vladimír Majsniar.
V závěru zápasu převzala iniciativu Slavia, jablonecký tým totiž postihla nezvyklá situace. "Postupně museli ze zdravotních důvodů odstoupit tři defenzivní hráči, všichni se během patnácti minut hlásili o střídání, protože nemohli hrát naplno. Hochmeister měl odraženou patu, Laštovku chytaly křeče do nohou a Čápa postihly akutní střevní potíže," vysvětlil Palička.
"Co jsme potom potřebovali, tedy zvýraznit, oživit, tu ofenzivní část dalším střídáním, už jsme nemohli. Majsniarovi, Vodehnalovi i Guľovi, kteří podali velmi dobrý výkon, samozřejmě ubývaly síly, i proto možná Slavia byla ve druhé půli celkově lepší."
Třeba Vodehnal chtěl předčasně odejít ze hřiště. "Hlásil jsem, že toho mám dost, že bych chtěl vystřídat, ale přišla ta vynucená střídání a už to nebylo možné," přiznal.
Na nezvyklý post levého defenzivního hráče se proto musel z nouze postavit Weber, jenž má čistě ofenzivní sklony.
"I tam bylo cítit, že přišel, protože jsme potom v závěru po levé straně ještě několikrát zahrozili, jednou chyběl metr do gólové šance. Kdybychom takhle mohli prostřídat hráče do útoku, třeba právě unaveného Vodehnala, možná bychom byli ještě nebezpečnější. Opravdu jsme chtěli vyhrát. Proto se mi líbila reakce hráčů po zápase. Žádný vítězný pokřik za bod proti Slavii, spíš zklamání z toho, že nezvítězili. A to je dobře," potěšilo Vlastimila Paličku
